Při odjezdu z Geysiru nás Mára pohostil snídaní králů, zároveň i obědem , který jsme si nechali na cestu – výborný burger. Na cestu jsme se už těšili a to především z důvodu, že nám konečně foukal vítr do zad. Posilněni skvělým jídlem nám kilometry ubíhaly pod rukama sami. Chtěli jsme se opět napojit na Ring Road tudíž jsme pokračovali směrem na Selfoss.Selfoss byl pro nás významnou zastávkou, protože právě zde jsme objevili to pravé kouzlo DUMPSTERINGU. Díky tomu se můžeme plnohodnotně stravovat a ještě ušetříme spoustu peněz, které pomalu, ale jistě docházejí. Po Selfossu naše kroky směřovaly na Vík. Cestou jsme se kochali opět krásnou krajinou (o které jsme si nejdříve mysleli, že není tak hezká jako na severu.. opak je pravdou), viděli jsme dva turisticky velmi navštěvované vodopády (kde si nás místo německých turistů fotili ti Japonští). Nicméně kousek před těmito vodopády jsme zažili velice inspirativní setkání. S pozdravem „Ahoj krajané“ k nám míří velmi sympatický pár. Z prvu jsme nevěděli která bije… než se Jiřík nezeptal: „Vy jste mi nějakej povědomém, můžem vás odněkud znát?“ Načež se nám představil zkušený cestovatel, dobrodruh, fotograf, vypravěč a autor cestopisů Jiří Kolbaba v doprovodu se svou paní. Přátelsky jsme si popovídali a s příslibem zmínky o naší expedici jsme si vyměnili kontakt, pořídili nějaké fotografické snímky. Trošku náš zamrzelo, že jsme si nepořídili společnou fotku. Nevadí, snad příště. Vyrazili jsme dál. V podvečer krásně prožitého dne na handbiku uviděl Jeníček dřevo vedle silnice (na Islandu roste velmi málo stromů a dřevo není příliš k dostání) a dostal nápad, že si uděláme táborák. Pochopitelně jsme všici souhlasili. Stalo se. První a poslední táborák na Islandu byl na světě. Když se to v místním větru ani zdaleka nepodobá táborové idylce, moc jsme si to užili. V ohni jsme opekli nějaký ten toust, povařili fazole, hráli na ukulele, békali co to šlo (rušili jsme asi jen nedaleké ovce) a tupě zírali do plápolajících plamenů. Od ohně nás vyhnal až déšť.l Déšť, který nás bičoval a zmáčel celý následující den a kvůli kterému jsme byli nuceni zastavit. Celí promočení jsme se museli zdržet dvě noci, abychom usušili věci. Ještě, že nám Jirka Kolbabadal svou knihu cestopisů, která nás zabavila celou dobu ve stanu. Předpověď počasí nám nepredikovala nic dobrého, ale i přesto jsme se museli posunout dál. Se špetkou strachu o naše poslední suché věci jsme se vydali znovu na cestu. Jeli jsme do noci. Čas ubíhal a my do toho museli pořádně dupat. Čím dálím víc jsme se blížili k ledovci který nese název Vatnajokull. Matěj s jednou si jednou takhle večer před spaním udělali krásnou „procházku“ až k samotnému ledovci. Hodinový trénink do strmého kopce nás odměnil pohádkovým výhledem. Nezapomenutelný zážitek. Ale zpátky na Ringroad. Jeli jsme podél ledovce stále dál. Těšili jsme se na ledovcové jezýrko plné ker a nejvíce na to až se v něm vykoupeme. Konečně jsme k němu dojeli a měli možnost vidět tu nádheru. Další neskutečný zážitek. Hned se Jenda s Matějem chtěli vydat na ledovcové kry a zaskákat si na nich. Jirku zrovna zas boleli nohy a tak nás pozoroval ze břehu (taky by se nezbláznil, kdyby šel s náma, furt dělá Zagorku). Matějíček a Jeníček se vrátili do mladých let. Zaskákali si na krách a poté si dali „ozdravnou koupel“ v jezýrku mezi ledem. Ten den jsme se utábořili opět vedle silnice, ale poprvé jsme spali „pod širákem“. Začínáme si zvykat na islandské teploty. To brzo, když za pár dní odíždíme, že? Nyní se nacházíme v městečku s názvem Höfn. Čeká nás posledních cca 250km zpátky do Egilstadiru, respektive do Seydisfjerduru. Znovu se ozveme nejspíš až z lodi uprostřed Atlantiku nebo až došlápneme nohou na Evropský kontinent. Z Islandu z Hafnu zdraví Jirka, Matěj, Jenda ------------------------------------------------------------------------- When we were leaving Geysir we had wind in our back. It didn´t happen very often to us. We really enjoyed this ride. We were heading to Selfoss. This stop in Selfoss was very nice. We finally found out that dumpstering can save a lot of money and also that we can eat more healthy and fulfill our stomachs with no regrets. From Selfoss we got to Vik. We met few beautiful waterfalls and sometimes we have been more interesting for Japanese people than waterfalls. Close to these waterfalls we met one very famous traveler – Jiří Kolbaba. We spoke very friendly to each other and took some pictures together. On the end of this day we found some wood which looked that nobody wants - so we made small fire, baked some toasts and cooked beans. Our fire finished rain – this rain was continuing next few days and when we got completely wet we decided to stay over two nights in tent to dry everything. We read almost whole book which we got from traveler Jiří Kolbaba. After these two nights we had to move really fast to east, because in our area was supposed to be heavy rain. We were getting closer to Vatnajokull – magnificent glacier. There we visited Glacier Lagoon. Matěj and Jan got back to their children times – they were jumping on the ice, bathing in a cold water and taking as many pictures as the camera was able to made. This day we camped next the road without tent. We are getting better with Icelandic temperatures. Right now we are in Hofn. We have last 250 km back to Egilstadir.
Posted on: Tue, 13 Aug 2013 20:48:34 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015