Příklady Zemanových řečnických triků: Znejistit protivníka jeho dehonestací. Výsledek: místo soustředění na otázku se tazatel soustředí na sebe, na obranu, ztrácí půdu pod nohama. Zeman to dělá téměř v každé druhé větě a smířeni jsou s tím všichni, nikdo si nedovolí kontrovat zpátky. A obvykle ve formě „Kdybych chtěl říct, tak to řeknu, ale já to neřeknu.“ A stejně jsem to řekl, cháchá. Neodpovědět na otázku a místo toho říci cokoliv jiného. Méně pozorný novinář si ničeho nevšimne a většinou netrvá na odpovědi. Odpovědět na otázku útokem/poukazem na někoho jiného. Jde o účinné odvedení pozornosti (např. v případě Věry Čáslavské sice bylo průhledné, do oči bijící až směšné, možná dechberoucí neomaleností, ale účel byl splněn), protože se často zakládá na pravdě a na komkoliv jiném se dá najít něco stejně problematického, takže proč neodvrátit zrak jiným směrem. Že jsou špatní jiní znamená, že není důvod řešit, že jsem špatný i já. Říci tvrzení, které není pravdivé nebo je těžko ověřitelné. Vyžaduje mimořádně velkou erudici a sebedůvěru tazatele, který buď musí vědět, jak se věci mají, nebo najít jiný způsob, jak se na tutéž věc zeptat ještě jednou, protože první způsob byl odvrácen poukazem na skutečnost či lež, kterou v dané chvíli není možné ověřit. To se v debatách stalo mnohokrát. Plácnout nějaký citát, které se ze své příruční knížky Jak blufovat s citáty při každé příležitosti během deseti let na Vysočině nadrtil nazpaměť. Na plebs to působí učeně a vzdělaně, jakkoliv jich je jen pár a opakují se, ale tenhle seriál parta z hospody stejně nesleduje tak často a pravidelně. A některým vtipům se dá smát i víckrát, tak proč toho nevyužít. A vůbec při tom nevadí, že citát s položenou otázkou vůbec nesouvisí a že absolutně neposkytuje odpověď na to, co si myslí dotazovaný. Jak už říkal Konfucius, každý citát získá nějaký význam, pokud ho zasadíte do nové skutečnosti. A to ať už to citovaná osoba řekla, nebo si to Zeman, nebo v tomto případě já, vymyslel. Určovat pravidla, skákat do řeči, brát si slovo, nenechat si skočit do řečit a nenechat si sebrat slovo, vykazovat do patřičných mezí moderátora i spoludiskutující. Jakkoliv to může být průhledné a pro část diváků odpudivé a neslušné, velké části to naopak imponuje a vzbuzuje to respekt. V každém případě to limituje prezentační možnosti ostatních účastníků diskuse.
Posted on: Thu, 12 Sep 2013 11:01:31 +0000