ROZHOVOR S MM. ( okop. ze str. marilynmanson.cz/ ) __________________________________________________ Redaktor Drew Ailes: Četl jsem interview, kde jsi řekl, že jsi chtěl přestat psát písně, které donutí lidi cítit se určitým způsobem, ale chceš dělat písně, při kterých ucítí prostě něco. Jaký je mezi tím rozdíl? Marilyn Manson: Dobře, myslím si, že jsem zapadl do jakési šablony na Eat Me, Drink Me, kde jsem psal o tom, jak jsem se cítil. Možná jsem neměl lidem říkat svoje pocity, tak jsem to musel udělat skrz hudbu a hodně lidí to mělo kvůli tomu rádo. Myslím, že nejzajímavější je psát něco, co si lidé zapamatují. Hudba je soundtrack tvého života. Ale dokážu vystoupit ze svého já a poslouchat něco, co jsem udělal, objektivně, hlavně teď, když spolupracuji s lidmi, o kterých se mi ani nesnilo, že s nimi budu pracovat. Nezní to jako já dělající, co lidé mohou očekávat - není to jako metal rap nebo něco takového. Nezní to jako nic, co jsem kdy udělal, nebo co jsem vůbec kdy slyšel. Tvořím něco fakt zajímavého, čím budou lidé překvapeni. Přenesl ses přes posledních pár let, kdy ses nesoustředil na americkou společnost jako takovou, ale ukazovals jí zevnitř. Teď se víc ohlížíš na sebe a na své vlastní umění. Projeví se to nějak na tvé nové práci? Je to stále osobní, ale rozdílné. Bude to víc jako… Já neřeknu, jaká byla moje první nahrávka, ale řeknu, v jakém stavu mysli jsem byl. Možná je to celé jen o Alice Cooperovi, který spouští moje dětské vzpomínky. Obklopuji se lidmi, kterými si obvykle neobklopuji. Skoro jsem byl zastřelen v autě včera večer. Byla to sranda. Nemyslím si, že to bylo nějak zamýšlené… prostě jsem jen uslyšel výstřel u nahrávacího studia, kde jsem nahrával. (…) Wow! Kde nahráváš? Všude. Studio Johnnyho Deppa, potom budu nahrávat u Kevina McCalla. Prostě nahrávám kdekoliv. Nahrávám na svůj laptop. Nahrávám na svůj iPhone. Je mi to prostě jedno, kam nahrávám, když mám zrovna nápad. Mám zrovna technologie pro to, abych mohl nahrávat impulzivně. Ale není to improvizace, jako je například freeform jazz nebo podobné nesmysly. Necítíš, že bys ztratil část své důvěry v posledních letech? Vím, že jsi měl temné období, kdy ses izoloval před světem. Jo, myslím, že jsem se už přes to přenesl. Dal jsem ránu tomu, co se dělo s mým životem. Ve skutečnosti jsem nerozuměl, jak se s tím vypořádat. Měl jsem hodně problémů s mojí mámou, která mentálně onemocněla, a také jsem se dával dohromady se ženami, které byly trochu mimo. Jsem tak trochu magnet pro bláznivé. Dneska večer jsem dělal na songu s Mr. Oizo, to je ten DJ, co režíroval film Wrong Cops, a s Cagem (rapper, pozn. překlad.), jedním z mých nejlepších přátel. S Cagem z New Yorku? Jo. Právě udělal novou nahrávku. Jsme skutečně dobří přátelé. Chodíme spolu ven a kouříme hodně drogy, kterou vy nazýváte marihuana. To je nová fáze mého života, vracím se zpět. Je to úniková droga a já jsem vyšel ven přes špatný východ. Začal jsem tvrdě, vrátil jsem se lehce. Není to metafora pro většinu tvojí kariéry? Vystartoval jsi těžce, byl jsi médii prezentován spíš jako démon. A teď musíš každé ráno vstát a být Marilyn Manson. Je to něco, s čím je občas těžké zápasit, nebo sis prostě zvyknul a hraješ zlosyna? Zjistil jsem, že jsem velmi adaptabilní v sociálních situacích a myslím, že to prostě budu aplikovat na zbytek mého života. Na večeři s lidmi, pokud si mě teda na nějaké dokážeš představit, řeknu jednu z těch absurdně neslušných věcí v co nejvíce okouzlující formě. I tak tam nikdy nejím, protože hodně mluvím. Ale myslím si, že lidi nějak fascinuji. Myslím, že existuje ještě víc známých mých přátel, kteří mě pozvou někam ven. Myslím, že rádi se sebou vezmou klauna, aby každého bavil. A já to vím, takže si užívám tuhle roli. Jedna z mých největších inspirací jako umělce, je Salvador Dalí, protože byl neorganizovaný, zmatený. Jednou řekl: "Zmatek je ta nejlepší forma komunikace." A myslím, že to je přesně tam, kde jsem já. Lidé vůbec nechápou, co se stane za chvíli. Je to obvyklé v ložnicové situaci - bodne mě? Ošuká mě? Myslím si, že je to nová písnička, co jsem právě napsal. Vezmu to až tak moc hluboko a udělám z toho písničku. Už projdeme jen pár rychlých otázek, protože vím, že tvůj čas je krátký. Počkej! Myslíš, že umírám? Doufám, že ne. Řekls, že můj čas je krátký. Ano, já jsem smrtka. Smrtka je holohlavej, krátkozrakej reportér. (Smích) Jaká byla otázka? Jak poznáš, že jsi zamilovaný? Myslím, že "láska" je jen omezené slovo. Zrovna teď miluji pití absinthu. Miluji fetování. Miluji svojí kočku. Myslím, že důležitá je oddanost a romantika. Zamilovávám se do věcí a do nápadů. No a občas se to proplete i s lidmi. Říkáš, že romantika je všude. Jo, já mám křehké srdce a otevírám ho jen občas. Myslím, že občas, když je vztah těkavý, je to pravděpodobně láska víc, než není. Dokud nejsi ten, co dostává emocionálně nakopáno do prdele. Myslím, že když s někým jsi, metaforicky - měl bych to slovo zde použít - a když někoho zabiješ a musíš spálit tělo a ta osoba ti pomůže, pak je to láska. Jestli ti holka pomůže zakopat to tělo lopatou někde v divočině, pak je to láska. Nebo se prostě jen bojí, že jí taky zakopeš do hlíny. Jaký nejlepší dárek jsi kdy dostal od kohokoliv? To je těžký. Já vím, že jsem v Californication řekl, že chci k Vánocům AIDS, ale myslím si, že nejlepší dárek, který jsem dostal, byla Lily, moje kočka. Dívám se na ní. Moje kočka, Lily White, dívám se jí právě teď do očí a ona to ví. Dostal jsem jí 14. února před deseti nebo jedenácti lety. Co si myslíš o punk rocku v roce 2013? A nemyslím ten rádiový, myslím tu divnou sračku, která se děje ve sklepeních, kde lidé dostávají přes hubu a mlátí se pyrotechnikou. Tam chci jít. Kde to je? Je to všude, v každém městě. St. Louis je pravděpodobně jedno z nejlepších míst pro punk rock. Lidé házejí bowlingové koule po místnosti. Dobře, když jsem včera večer nahrával, venku se střílelo. Nechtěl jsem dostat kulku, protože potřebuji dokončit tuhle tour. Ale nevím, myslím, že… takhle, rád létám s malou helikoptérou s kamerou okolo mého domu. A moje přítelkyně šla včera do nemocnice kvůli nějakému zranění, co si udělala - takže mám hodně vzrušujících okamžiků v mém životě. Vím, že to není punk rock, nic z toho. Rád žiji nebezpečně, ale nechci to v mém životě v žádném případě. Souhlasíš s tím, ale nechceš dostat bowlingovou koulí. Já bych byl schopen se jí vyhnout. Jsem velmi čilý, když jde o sportování. Mám také dobrou mušku. Já bych nějakého kreténa trefil fakt dobře, ale nerad strkám prsty do děr, o kterých nevím, kdo další v nich měl prsty. Jsem překvapený, že jsi nenadhodil nějaký "Bowling for Colombine" vtip, který by se tu dal vymyslet. Každý ví, že jsi velký fanoušek Davida Bowieho, ale slyšels někdy o Legendary Stardust Cowboy? Ne, měl bych to zkusit. Chlápek, o kterém David Bowie říká, že má "Stardust" ze "Ziggyho Stardusta". Divný chlápek ze šedesátých let. Jo, jo, dobře. Ne, nikdy jsem ho neslyšel, ale rozhodně si ho najdu. On taky říkal, že byl hodně inspirován Walker Brothers a já mám rád tu nahrávku s tím elektrikářem. Poslouchám divné výběry. Poslouchával jsem jen to, co jsem poslouchal, když jsem vyrůstal, asi ze sentimentálních důvodů. Uslyšíš písničku a zařadíš si jí k nějaké části svého života. To je to zajímavé na dělání hudby, když někdo za mnou přijde a řekne, že u jednoho z mých songů ztratil svoje poprvé. Když je to kluk, tak mu vždycky řeknu: "Bolelo to, když tě někdo šukal do prdele?" To je můj malý vtip. Tak a je to.
Posted on: Fri, 21 Jun 2013 16:39:13 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015