Sleduji volební debatu a docela mně naskakuje husí kůže z toho fašistického řešení výroby armády dělníků, tzn. problémových rodin, odepírání vzdělání, atd. aby se minimalizoval příjem v dělnických profesích a tato armáda dělníků pak sloužila pánům, kteří jim toto budou z PS a vyšších pozic obecně, ordinovat (pomocí škol s výlučně technickými obory, ap.), přitom se tam, ve studiu, všichni tak cynicky smějí, že si to tam tak vlastně všichni přejí, že žít na úkor druhých je pro ně přece fajn a pohodlné. Oni pak mohou dělat své profese bez konkurence, jako klanová či rodinná oligarchie... Nejlépe to tam rozvedl ten pán z Úsvitu, moderátor se jej lstivě zeptal: "...říká pracovník filmového ateliéru." A ten pán: "Ano.", dav za ním se směje společně s ním... Ale taková tahle společnost prostě bohužel je. To je to co způsobuje pocit marnosti. Že je společnost tak sobecká že k takovému modelu společnosti třeba i opravdu může nakrásně směřovat; totiž už směřuje. Ono to k tomu prostě vede... A nádherně se to schová za slova o tom, že je potřeba zaměstnat mladé. No ale co až si tito mladí, jednou, uvědomí svou sílu a to, že živí staré, že ti jim zničili životy proto, aby na jejich úkor žili? Co až se vzbouří? Jak se my dědci budeme chtít proti takovým dělníkům bránit? ;)
Posted on: Wed, 25 Sep 2013 19:56:16 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015