Spousta z vás si asi řekne po přečtení proč tu tu píšu... neobhajuju ani sebe ani jeho,jen to ze sebe potřebuju dostat,potřebuju si to jednou přečíst.. doufám že si víc lidí okolo uvědomí,že ne za všechno jsme zodpovědné my.. že at se snažíme sebevíc urcité typy lidí nezměníme i když jsme se snažili se rozkrájet... být tou SUPERŽENOU... Všechno začalo loni v létě,další den v kavárně,jen tehdy se něco zlomilo.. Na kávu přišel krásnej pár,latté a preso si tenkrát dali. Kluk pochválil mi boty,to jsem ho ještě nezaregistrovala jako jedince. Zlom přišel při návštěvě obchodu,ve kterém dělal. Přidej si nás nas FC tenkrát zaznělo. A po pár týdnech přišla zpráva. Probděli jsme pár nocí,druhá návštěva v kavárně a na večer domluvená jak jinak než pracovní schůzka. Byla jsem tenkrát nervozní. Čekala přes půl hodiny. Jeho oblíbené kafe v ruce,skončilo v koši:) ale dorazil,takže jsem se vydali na nové. Dal si stejně jako já cappuchino ,s příchutí,no bylo vidět,že mu nejelo.. Práce se samozdřejmě vůbec neřešila,rozjel se kolotoč kavarních návštěv a večerních randíček. Další schuzku jsem mu čekání samozdřejmě vrátila.. Následovala čajovna. ty chvíle jako by plynuly samy.. čas neúprosně bežel.. a přitom žádné bližsí sblížení. Sem tam pusa na tvář nebo čelo. odvážel mě na kolej kam jsem se mezitím přestěhovala a na rohu ulice mě opět políbil na čelo. začaly se mi podlamovat kolena.. nic nebylo uspěchané,všechno mělo svůj čas. a ten běžel.. Další setkání v kavárně,další večerní venčení.. pak přišla první pusa,dostala jsem ji v Kávě jinak,kde jsem čerstvě pracovala a užívala si tamní prostředí domů pánů z lipé.. a konečně si tak trosku létala..přes všechny starosti a strasti co jsem zažila během podzimních měsíců. Culila jsem se pak celý den jako sluníčko,dostal se mi pod kůži.. byt jedinou pusou. Dalí setkání večerní byl tenkrát favál,skončili jsme u něj,ale první metu jsme vynechali. Ráno do práce přinesl kytku. Ty jablíčka jako ozdobu do teď mám. neustále jsme si psali,věnovala jsem se víc smskám než práci:) pomaličku ale jsitě vytvařela něco neznámého,něco co bylo tajemné a žhavé,dechberoucí,láskyplné. Po dalším setkání už jsme objevovali krásy toho druhého.Přijal pozvání na kolej:) a já druhý den poprvé pořádně zaspala do práce. a v tu chvíli začal maraton,škola,práce,noční učení a k tomu všemu ON..naše setkání přes týden něj a víkendy trávené na kolejích,hráli jsme na babu na chodbě,usínali v naprostém vyčerpání. opíjeli se láskou,ještě nepřiznanou. bylo to náročné ale fascinující,nemusela jsem spát,stačilo pár chvil s ním a hned jsem měla energie na rozdávání. a dny plynuly.. behem tech dnu jsem dostala prstýnek,abych věděla že je to opravdové. a najednou tu byl prosinec.. a my se společně chystali do Vídně na Vánoční trhy. Jeden z nejkrásnějších dnů,které jsem zažila. Smáli jsme se,neustále někde kafíčkovali, ochutnávali:) a přitom na sebe láskyplně hleděli. v ten den jsem si konečně přiznala,že cítím něco víc.. že vedle nej kvetu,zářím,žiju. pak přišla nabídka dovolené v Risoulu.. neváhala jsem.. prostě aspoň poznáme hned na začátku jestli spolu dokážeme strávit víc než 24hodin. Nemusím říkat jak to dopadlo,týden v ráji. První vyznání.. při přejíždění z jednoho střediska do druhého na mě prostě jen zavolal Kačí ja tě miluju. Píšu to po roce,z očí mi stékají slzy.. Happy end se nekoná,ale k tomu se ještě dostanu... Z Teplic jsem utekla co nejrychleji to šlo a k Vánocům dostala tetování,společné,já si odnesla i love him.. on i love her.. ješte chybělo together forever a kýč by byl na světe...ale bylo naše... pro mě mělo neskutečný význam... v té době už jsem věděla,že spolu budeme od ledna bydlet.. byt jsem envidela.. jen touzila po prvním lednovým dnu.. Silvetsr jsme stravili na výletě a u kamarádky na bytě a pozorovali ohnostroj na svobodaku... a prekvapení večera bylo první spatření místa kde spolu budeme žít... Budovat pohádku na 120let,jak sjme rádi říkávali. NEbylo tam nic..jen madračka na které jsme vyčerpaní spali až do pozdního odpoledne. byt měl svoji duši,ale bylo na něm spousty práce. Tak jsme začali budovat,první přišla postel.. všude jsme meli veci,postupně oškrábali zdi,vymalovali,postupně přidávali a dodělávali:) a zase přišel zlom.. snaha získat Balunku do péče skončila rvačkou. Jeden co mě měl a druhý co mě chtěl zpátky. Hroznej večer... V nemocnici nastesti nezjistili nic.. byl jen sama modrina.. První krize. Nevěděla jsem na koho mám být naštvaná víc. a život šel dál.. pak přišel o práci.. tak jsem začla makat ještě víc než předtím a trávila čas místo s ním po kavárnách. a užívala si večery,propletené těla,vyndavání z vany,mytí mých vlasů..usínání v objetí a pocit,že mě nikdy nepustí byl k nezaplacení. Vracet se domů s pocitem,že na mě čeká.. Šťastnější už jsem nemohla být. i to naše zvířátko se k nám rádo přidávalo a odpočívalo s námi.. Prostě idylka.. čekáte kdy přijde ten zlom? No dočkáte se.. Byt jsme dali celkem do slušného stavu,neměli jsme vše,ale bylo to útulné a tak nějak po "našem". Zkoušky ve škole zmáklé takřka všechny a začátek semestru se pomalu,ale jistě blížil. A s ním i valentýn. Pamatuji si,že jsme genkrát měli jít do kina,ale přišlo pár sms,že se nestíhá ať ho vyzvednu doma a co na mě nečekalo.. chodba,pokoj posetá kvítkami,krásný vzkaz,balonky se srdíčkama a zapalené svíčky,hotová romantika:) ten večer už se nikam nešlo.. A my dál plánovali.. mluvili o společné budoucnosti..o tom jak se nám krásně žije.. jak nás společně baví svět. Nic nebylo překážkou,všechno bylo naprosto přirozené,našla jsem svou druhou polovinu,smála jsem se vedele něj,těšila se na každý společný okamžik,lítala jsem v tom až po uši. Zlom přišel v březnu,stále bez práce,podnik do kterého chodil nebo spíš nechodil stačil akorát na nájem.. a tak jsem poprvé odešla.. ke kamarádce.. jen přes noc.. s tím,že si možná uvědomí že je na čase něco dělat.. psal i volal.. já trpěla,ale jsem tvrdohlavá a po dlouhé době jsem usínala bez něj.. spát jsem nemohla,chybělo mi teplo jeho těla,chyběl mi jeho dotek.. Věděla jsem že bez něj nedokážu být..Práci si našel.. po čase.. kdy už to bylo neúnosné,bohužel firma využívala 3 měsíční zkušební doby takže jsme skončili tak kde jsme byli... a jelikož jsme oba snili o surfování tak přišel ten nápad.. Napsal a ono to vyšlo,mohl by jezdit s lidma .. Práce snů.. Auto se koupilo,značky se nechali napsat v Teplicích jelikož uz jinde nebylo otevřeno a aby se mohlo odjet potřebovali jsme značky... Hororová situace:) ovšem úspěšné řešení,aspon pro tentokrát.. pak jsem odjela na tábor,nikdy se mi neloučilo hůř,nemohla jsem se od něj odtrhnout.. a to to byl jen týden. Pak jsem se vracela do práce.. přijel si pro mě a já zase byla štatsna.. deti si ho hned oblíbily,stravil s námi odpoledne a večer a ráno jsme vyrazili na výlet a na večer domů.. Ráno jseem se probudila jako opařená,nateklý obličej,poseta flekama,alergie.. Krasavice líbezná,do práce odešla s brýlemi a řešila co ty ostatní dny,odjezd do Francie se blížil a padnul i druhý řidič... po setkání s paní doktorkou bylo jasno: druhý řidič budu já a odmarodím si to tam.. Cestu jsme zvládli.. Byl nervozní,sem tam dost protivnej.. ale uspesne jsme dojeli.. kdo by čekal další pohádkový týden je na omylu... prospala jsem co se dalo, do stodoly nechodila,byla jsem uplne mimo.. potřebovala jsem po těch měsících relax a tak jen spala a spala.. proběhlo pár výmen názoru.. ale i to se dalo nějak čekat,nějaký ten pátek už jsme spolu byli... Cestou zpet jsme to vzali přes Paříž a opět zažili nezapomenutelné zážitky,povedlo se nám zaparkovat celkem blízko Eifelovky a jakmile jsme k ní dorazili akorát začla blikat,do toho zpívali indiáni takže ze všech spadnul stres z cesty a užili si hodinku pod eifelovkou.. a už se těšili domu... Doma na nás čekala rodinka i ze slovenska.. celý večer měli narážky jestli už jsem dostala prstynek.. jak mě tenkrát bylo=o) ale delala jsem nastvanou..on ví proč.. a za chvilku už se zase chystal pryč.. tentokrát odvážel skupinu na festival... a já byla mezitím u rodiču. Opět se řešil průšvih z Francie.. Napsala jsem mu že už ho nechci. že me takhle enbaví žít. a vrátila se do Brna. v té době jsme už byli přestěhovaný do pokojíčku na svoboďáku,aby bylo na splátku na auto. a my něco aspon ušetřili. Ten večer jsem byla s holkama pít v aloze,došel za mnou.. a pod vlivem alkoholu si opět vše vyřikali a ospustili.. druhý den odjížděl,našla jsem pokoj plný vzkazů jak mě miluje,zbožnuje,že mi tu nechává své srdce.. Bylo mu líto že nemuzu s ním... Pár dní komunikoval tak nějak normálně.. a pak najednou.. člověk vycítil že se neco děje.. Dostala jsem krásnou komunikaci mezi ním a ex... zbořil se mi svět,nemohla jsem jíst nemohla jsem spát a jen brečela... 14 sní byl pryč... hlídala jsem mimčo a čekala co se bude dít dál... no dělo.. ve chvíli kdy se vrátil začal básnit o Praze.. že se odstehuje.. ke men se choval jako vždy,jen s tím rozdílem,že už mi nepsal jak se těší.. nepsal vubec.. pro jsitotu,ale doma jako by se nic nedelo,dotyky stejné.. ale že se něco děje člověk vycítí... byl doma pár dnů a znovu se chystal na vyjezd.. to jsem mela jet s ním,vše zařízené do práce jsem nemusela,jenže dostal přednost kamarád... tak jsem se svezla aslespon do Prahy.. nekdo tam na nej bude čekat mi bylo řečeno.. kamarádka z Francie.. no zvláštní to bylo,ale vzhledem k tomu jak intenzivně se mi v autě věnoval jsem to ještě neřešila.. Hlavou mi bezelo jen to jak to cele dopadne.. jak zvládnu další týden. V Praze jsem vystoupila a šla si koupit lístek.. ale rozloučení bylo suché tak jsem se vrtátila aby jsme to napravili... a potkala se s ní... slečna se hned otočila a zmizela.. asi nám to došlo oběma. Dostal dokonce dárek.. prý za vození ve Francii.. a teď už nezbývalo než jen čekat a čekat... opět týden.. nejdelší v mým životě. měla jsem schuzku s mamkou aby jsme nějak vyřešily ty splátky na auto.. Nezvládal to.. dočkala jsem se.. Večer se šlo na večeři a na pivo,přsednul si starší pán a povídal a povídal.. ženský jsme šly domu,mel nás dohnat.. ale nevracel se.. tak jsem mu volala zda je v pořádku.. a zjistila že telefon je doma... a udělala něco co mě do té doby ani nenapadlo.. prostě jsem mu vlezla do sms.. a početla si o tom jak pokřtil auto.. jak pojede do Prahy.. blik cvak.. vše mi došlo.. vše do sebe pasovalo.. chtěla jsem se sbalit a utéct,jenže v 1 ráno se mi nechělo utíkat do noci na rozjezd tak jsem zustala a čekala.. nervama se klepala.. stahnul se mi zaludek.. slza ani jedna.. neverila jsem tomu.. a v tu chvíli přišel.. Jee lasko ty na mě čekáš? snažila jsem se z nej dostat pravdu.. přiznal až ve chvíli kdy jsem mu ukázala jeho telefon.. Ale jakoby se enchumelilo,žádný promin,nic.. jen me drzel a líbal.. Ale já měla na slečnu opsaný telefon.. Nevadilo mu spát se mnou a přitom s další a další.... příběh pokračoval... slečně jsem napsala... a asi by se z nás mohly sát i kamarádky nebýt o 200 km jinde než já.. první jsem ustála... holt jsem si řikala že to nebylo růžový.. Další týden ve Francii opět přinesl své ovoce... opět skoro žádná komunikace... vyzvedl si mě v práci a úsměv od ucha k uchu... už jsem enchtěla pátrat... ale v noci mu chodily sms... bylo mi jasné že to kamarádi nebudou... dělala jsem si z toho už jen srandu... přehlížela nepřehlídnutelné a snažila se to ustát,vedla s ním debaty.. co se dělo co se bude dít,proč se to dělo... zase jsme se dostali do fáze kdy se zdálo vše perfektní.. další výlety,společné chvíle... probuzení přišlo při stěhování do vedlejšího pokoje,využila jsem příležitosti k tomu abyh zjistila co se to zase děje... a dělo.. tentokrát bořil postel... nestačilo mu co má doma... bylo to den před odjezdem na svatbu,tentorktá jsem mlčela... na slovenskou svatbu už se asi nepodívám a byla to jedna z posledních možností.. doufala jsem,že si uvědomí o čem jsme snili když to na vlastní oči uvidí.. a vybalila to na něj až na místě. opět žádné vysvětlení. Do hranic se ke mne choval jak k cizí po hraniciích zase jako k největší lásce. Bylo mi z něj špatně ale i tak jsem chtěla vše zpátky,zapomenout.. začít znovu. Svatba byla překrásná,drželi jsme se v kostele za ruku a jenom se usmívali.. Vedeli jsme na co ten druhý myslí. Po veselce říkal jak vše napraví,že to dá do pořádku a přitom jí v noci tajně psal. a ke mně se tulil,mě držel.. ve mně byl... asi jsem byla po ruce... po návratu domů opět vše vypadalo idylicky.. herecké výkony byly maximální. asi oboustranně. mluvili jsme,snažili se.. ja na jedne fronte on u obou...po stěhování kamarada jsem mu objednala pizzu .. a opět si početla,tentokrát byl opatrnější enchal tam zprávy jen od ní... ale slečna se taky těšila.. v tu chvíli mi došlo,že tohle nikdy neskončí a začala mu balit věci. to bylo 30.9. druhý den odešel,bez slova vysvětlení.. bez snažení se omluvit. bylo vůbec problém dostat svoje věci zpátky,do ted je nemám. jeho poslední jsem mu dnes odnesla do obchodu.. ale náš příběh měl pokračování.. 29.10 jsme meli mít výročí.. den predtim si psali.. nic milého to nebylo. a druhý den mi přišla naše písnička.. písnička s duší,písnička skoro o nás.. o našich chvílích.. do té doby jsem se snažila zapomenout... a celkem se mi to dařilo,probrečený měsíc stačil,měsíc bez jídla,měsíc nervů. řekla jsem si dost. a začla hledat potěšení jinde. Ani to nevyšlo. vztah jsem nechtěla,chtěla jsem jen trávit čas s někým kdo to bude mít stejně jako já. a tak když napsal jsem do toho spadla podruhé.. Strávili jsme skvělej večer v kavárně,dali si víno a já poslouchala jak to vše zpackal a jak chce být se mnou,nejdřív jsem se bránila... ale srdci člověk neporučí ani když se snaží zapřít sebevíc. a spadla do kolotoče nanovo... začla pomalu věřit. proběhlo několik setkání,několik nocí kdy jsme to zase byli my.. kdy jsme se nemohli nabažit.. kdy jsme si vychutnavali kazdou minutku.. hledali moznost kdy se videt,kdy jsem za nim utiakla z práce do nemocnice a z nemocnice do práce. kdy jsem objetovala svuj cas abych mu pomohla vydelat aspon pár stovek,jelikož neměl už na nic.. volala mu na jeho odpojenej telefon.. snažila se.. a jak to celé dopadlo? opět byl viděn s tou samou slečnou... opět u ní nocoval.. a opet vypisoval to co mne i ji..... Myslím, že až s postupem času to celé pochopím,nepotřebuju aby mě někdo litoval,nechci upozornovat na to co jsem zažila.. Pro mě pořád bude tím nejsilnějším zážitkem.. a co má čloověk v povaze neovlivním.. tentokrát jsem aspon byla připravená. Připravená na chvíli,že se to zopakuje.. a proč je označenej? to aby jste si daly všechny pozor... na komedianta a herce... PS: sbohem miláčku
Posted on: Mon, 07 Oct 2013 21:36:26 +0000