V roce 1886 František Sláma napsal: „Mnoho se slovanský Slezák nestaral, jak ho jmenují, nevšímal si křivd, kteréž se na něm páchaly. Myslil, že to tak musí býti; pracoval, poslouchal a platil jako vzorný občan. Těžký byl proto boj, jaký buditelé národa ve Slezsku vedli proti vládě, zněmčilému měšťanstvu a proti nevšímavosti lidu. Nedobojován ještě. Slezsko v národním ohledu vždy ještě jest popelkou, ale lid počíná již poznávati, že má právo žádat, aby jeho národnosti bylo šetřeno, a v mladším pokolení objevují se již jiskry zápalu za věc národní.“ Pro hospodářský boj se nakonec podařilo národnostní rozdíly zmobilizovat. K vytvoření slezského národního povědomí při tom však nedošlo: přirozená historická metropole Vratislav byla v té době německá, ale ani dříve v ní žádný celoslezský panovnický dvůr nesídlil, a slezština jako kodifikovaný jazyk neexistovala. Následnictví slezského obyvatelstva, žijícího v tehdejším česko – polském jazykovém meziprostoru, rozhodujícím dílem postupně získala polská strana. Jedním z českých dějepisných stereotypů bývá následující výklad záměrného popolštění Moravců včasnější a promyšlenější polskou národní agitací. Dělení slezského slovanského lidu na národnostní sféru českou a polskou začalo po revolucích probíhajících v roce 1848 / 1849. Počáteční společná obrana před germanizací se na sklonku 19. století změnila v přímý zápas mezi zastánci české a polské národní orientace, a to hlavně na Těšínsku a v levém Poodří. Češi se přitom omezovali na obranu, kdežto Poláci, podporovaní silným přistěhovalectvím z Haliče a jejím intelektuálním a národním centrem v Krakově, byli v ofenzivě, podle starších českých autorů doslova živlem útočným. Na samotný slezský lid a jeho svébytnost se přitom zapomnělo, či spíše jeho vlastní národní problematika byla vědomě odsunuta na slepou kolej. (z nalucine.cz/nlcn/a-te/h-minulo.htm)
Posted on: Mon, 19 Aug 2013 19:33:04 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015