Víte, že existuje i hluchoslepota? Zde je text stažený z o.s. LORM, který se snaží o novou definici tohoto postižení, protože to současné je nevyhovující. Definice hluchoslepoty pro české prostředí – návrh pracovní skupiny o.s. LORM Na naše jednání věnované severské definici a její aktualizaci navazoval další seminář v rámci pracovní skupiny o.s. LORM, konaný dne 10. 3. 2006, s cílem vypracovat českou definici hluchoslepoty pro uživatele služeb o.s. LORM – Společnosti pro hluchoslepé. Pracovní skupina ze všech výše uvedených důvodů záměrně vycházela z mezinárodních definic hluchoslepoty, které akcentují sociální vymezení hluchoslepoty, nikoliv hledisko lékařské. V této definici je podobně jako v severské diskutované verzi nejprve hluchoslepota uznána jako jedinečné postižení, v dalších dvou větách je blíže popsáno, jaké obtíže hluchoslepota způsobuje, a následují komentáře, které slouží k dalšímu pochopení tohoto handicapu. Definice hluchoslepoty Hluchoslepota je jedinečné postižení dané různým stupněm souběžného poškození zraku a sluchu. Způsobuje především potíže při komunikaci, prostorové orientaci a samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím. Zabraňuje hluchoslepému člověku plnohodnotně se zapojit do společnosti a vyžaduje zajištění odborných služeb, kompenzačních pomůcek a úpravy prostředí. Následující komentáře slouží k vysvětlení definice hluchoslepoty: 1. Schopnost vidět a slyšet je zásadní pro získávání informací. Tudíž omezení funkcí těchto dvou smyslů (zraku a sluchu) zprostředkovávajících informace na dálku, zvyšuje potřebu využívání zbývajících smyslů na dosah (hmat, čich a chuť), a také paměti a dedukce. 2. Potřeba specifických úprav prostředí a služeb je závislá na: ◦vzniku smyslového postižení v prelingválním či postlingválním stádiu řeči ◦stupni sluchového a zrakového postižení ◦přítomnosti případného dalšího postižení 3. Hluchoslepá osoba může jednu aktivitu zvládnout méně úspěšně, zatímco u jiné může mít úspěšnost vyšší. Proto je důležité, aby byla každá činnost a schopnost zapojit se do ní hodnocena zvlášť. Různorodost zvládnutí každé aktivity a schopnost zapojení se do ní může být zapříčiněna podmínkami prostředí a vnitřními osobními faktory. 4. Hluchoslepota zapříčiňuje měnící se potřeby spoluvytvářet změny ve všech činnostech, a to zejména: ◦u všech druhů informací ◦při interakci a komunikaci ◦při prostorové orientaci a samostatném pohybu ◦při každodenních sebeobslužných činnostech ◦při zohlednění úsilí, námahy a času při intelektuálních činnostech včetně čtení a psaní ◦při pracovní rehabilitaci a uplatnění na trhu práce Spoluvytváření znamená, že osoba s hluchoslepotou a její prostředí se na věcech podílejí stejnou měrou. Odpovědnost za to, že se tak děje, leží na společnosti. 5. Mezioborový přístup včetně odborných znalostí a dovedností vztahujících se k hluchoslepotě je nutný při poskytování služeb a změnách prostředí. 6. Hluchoslepota je vrozená nebo získaná. Osoby s hluchoslepotou jsou rozlišovány do 4 základních skupin: ◦osoby se souběžným postižením zraku a sluchu od narození nebo raného dětství ◦nevidomí od narození nebo raného dětství se získaným postižením sluchu ◦neslyšící od narození nebo raného dětství se získaným postižením zraku ◦osoby se získaným postižením zraku a sluchu během života, které má významný funkční dopad 7. Hluchoslepota nemusí být rozpoznána z následujících důvodů: 1.původní posouzení zdravotního stavu bylo provedeno v době, kdy byl postižen pouze jeden ze smyslů (zrak či sluch) 2.od posledního posouzení souvisejícího s přidělením rozsahu služeb (včetně umístění do ústavu soc. péče) došlo k výraznému zhoršení funkčnosti obou smyslů 3.jiného druhu postižení (jako např. specifické poruchy učení) 8. Hluchoslepotu nelze chápat jako prostý součet dvou vad – sluchu a zraku, ani jako součet jejich důsledků. Míra postižení obou smyslů se nesčítá, ale násobí, neboť hluchoslepý člověk si nemůže postižení jednoho smyslu kompenzovat smyslem druhým. 9. Největší skupinu hluchoslepých osob tvoří lidé se získaným postižením zraku a sluchu ve vyšším věku života, což je pravděpodobně způsobeno prodlužováním lidského věku. Lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat. 10. Mnozí lidé se získaným duálním smyslovým postižením se sami za hluchoslepé nepovažují. Své potíže často charakterizují slovy, že jen o něco hůře vidí a slyší a připisují to svému vyššímu věku. Naše očekávání Tento materiál slouží i jako odborný materiál k diskusi a prosazení sociální definice hluchoslepoty v českém systému sociálních služeb a legislativě. Domníváme se, že informace uvedené v komentáři jsou klíčové pro pochopení potřeb hluchoslepých osob a tento celostní pohled na individuální potřeby a možnosti hluchoslepých osob zdůrazňující sociální aspekty hluchoslepoty by měl být také zahrnut v prováděcí vyhlášce Zákona o sociálních službách. Prosazení sociální definice hluchoslepoty považujeme za důležitý nástroj s cílem zlepšit postavení hluchoslepých osob, a to v každodenním životě – při prosazování nároků hluchoslepých osob na vzdělání, služby, sociální i pracovní rehabilitaci, kompenzační pomůcky atd. Věříme, že zpracovaný materiál pomůže zrovnoprávnit postavení hluchoslepých osob v naší společnosti.
Posted on: Tue, 23 Jul 2013 14:02:36 +0000