Zpráva z výjezdu na mistrovství Mongolska v rukopassom boji. Dne 18. 11. 2013 asi v 17.30 mi volal André Reinders, že se k němu dostala pozvánka na turnaj v rukopassnom boji do Mongolska s tím že ví, že členové našeho klubu se zúčastnili MS v tomto stylu boje a jestli by nechtěli jet. Tato zpráva byla tak překvapivá že jsme zhruba po 30 min konzultaci s nabídkou souhlasili a z Ostravy vyrazili 3 členové a to Erik Češka, Martin Gren a Jiří Černý jako trenér. Do 13 hodin dne 19. 11. 2013 museli být dodány pasy a víza na Mongolskou ambasádu v Praze, kde bylo uděleno vízum a nic tedy nebránilo odletu. Odlet byl naplánován na 20. 11. 2012 v cca 13.15 hod. Na letišti Václava Havla v Praze Ruzyni jsme se potkali s dalším členem výpravy Zdenkem Ledvinou, který nám předal cestovní pasy s letenkami a celý tým vyrazil na cca 11 000 km dlouhou cestu do Ulánbátaru s mezipřistáním v Soulu. Na letišti jsme se snažili všichni dat dohromady střípky vědomostí z těch mála zpráv co o cestě bylo známo s tím že jsme nakonec zjistili jenom to, že Zdeněk má nějaké telefonní kontakty na lidi co by nás měli v Mongolsku vyzvednout z letiště. Let proběhl v klidu a všichni jsme se v poloprázdném letadle prospali. Po přistání v Soulu jsme měli cca 6 hodin na přestup do Ulánbátaru, tudíž jsme si prošli supermoderní obří letiště a jeho okolí, udělali par fotek a počkali na let do Mongolska. Po příletu do Mongolska na letiště nás bohužel nikdo nečekal a tak proběhla divoká konverzace přes mobil, kdy za cca 2 hodiny dorazili na letiště 2 Toyoty Land Cruisser, které nás naložili a vezli směr Ulánbátar. Jeden z řidičů se nám představil jako Goša a mluvil celkem srozumitelné česky. Cesta z letiště do města trvala kvůli strašnému provozu asi 90 min., Když jsme pak zastavili byli jsme před moderním úplně novým hotelem v centru Ulánbátaru. Zde jsme byli ubytovaní a v hale se objevil rusky mluvicí muž, který nám dal každému kapesné a po ubytování a rychle sprše, jsme byli pozváni na večeři do restaurace vedle hotelu, kde jsme se domluvili na dalším postupu. Po večeři jsme šli spát, neboť jsme byli asi 20 hodin na cestě a únava byla značná. V pátek probíhalo na Vojenské akademii vážení a lékařská kontrola. Po vážení jsme znali kategorie a počty závodníku ve váhách. Martin Gren váha do 75 kg, 21 soupeřů, Erik Češka váha do 85 kg, 8 soupeřů, Zdeněk Ledvina váha 119 kg a 19 soupeřů. Už během vážení jsme byli strašná atrakce a hlavně Zdeněk svoji obří muskulaturou budil zaslouženou pozornost. Pak nás vzala Goša do Národního muzea Mongolska, kde byla domluvená prohlídka, zde jsme strávili cca 60 min a pak nás odvezl do malé tělocvičny, kde nám společně s jedním místním trenérem vysvětlovali pravidla, která se během dne asi 5 x změnila. (alespoň podle našemu pocitu). Zde jsme zjistili, že se vlastně jedna o nějakou formu full contact karate s low kickem. Bylo to pro nás veliké překvapení, neboť se mělo jednat o úplně jiný styl boje. Po několika telefonátech jsme byli převezeni zpět na Vojenskou akademii, kde bylo losování a znovu vysvětlování a ověřování pravidel, kde jsme zjistili, že se zápasí údajně ve velkých rukavicích na box a to s velikostmi podle váhy. Např. Zdeněk jako nejtěžší člen našeho výběru musel zápasit v rukavicích o velikosti 16 oz, kluci v 12 oz. Goša nás odvezla do místního obchodu, kde jsme uvedené rukavice koupili. Po večeři jsme šli zase spát, neboť se začal projevovat velký časový posun 7 hodin. V sobotu ráno v 9 hodin jsem byl požádán, abych se dostavil společně s Ruskou, Ukrajinskou a Uzbeckou delegací jako zástupce České republiky na Vojenskou akademii, kde jsem byl představen velícímu generálovi a ten mi ve slavnostním ceremoniálu předal vysoké vojenské státní vyznamenání 2 stupně od ministra obrany za rozvoj sportu v Mongolsku a také čestnou plaketu Vojenské akademie v Ulánbátaru. Dle jejich slov jsem jeden z mála Čechů co toto vyznamenání převzal. Po slavnostním obědě spojeným s nezbytnými proslovy a děkováním jsme se všichni přesunuli do haly, kde měli probíhat zápasy. Hala byla starší a dle našich měřítek určitě nesplňovala téměř žádné standarty co se tyče bezpečnosti a hygieny. Nad hlavami a někdy i během zápasů nad i uvnitř ringu poletovali holubi a na toaletách někdo zapálil kus plastu, takže se zde nedalo dýchat. Štěstí bylo, že hotel byl cca 200 m od haly, a proto jsme mohli odbíhat na WC do hotelu. V 15 hodin začal slavnostní nástup, kde se postupně vystřídalo x vojáků od malých cca 12 letých po čestnou stráž složenou ze samých 2 m mladíku, budhistických mnichů a jiných vystupujících. Turnaj začal zápasy v kategorii 55 kg, kde jsme měli možnost vidět styl boje a pravidla zápasu. V cca 16.30 přišel na řadu také náš závodník Martin Gren, který hladce přebodoval soupeře hlavně co se týče techniky a tvrdosti kopů a postoupil do dalších bojů. Další pro nás nevšední změnou bylo omezení počtu kopu na spodní pásmo na2 kopy a pak musel být uder rukou, nesmělo se chytat nohy a porazy na zem byli také trestány jako faul což pro zápasníky MMA byl značný problém. Pak nastoupil Erik Češka, který měl soupeře, jehož jedinou taktikou bylo jít neustále dopředu, snažil se Erika zasahovat různými technikami rukou, ale bylo to naštěstí jak netechnické tak hodně vyčerpávající pro něj tak nepříjemné pro Erika, který přes to že měl asi 2 nástupy na takedown byl i v postoji přesnější a více nabodoval a postoupil do semifinále. Pak nastaly strašné organizační zmatky, kdy Martinovi asi 4 hodiny tvrdili ze už půjde ten se asi 5 x rozcvičoval a vychladnul, Zdeňkovi rozhodčí tvrdili, že už nebude zápasit vůbec, aby po mém dotazu u hlavního rozhodčího nám bylo sděleno, že určité ještě zápasit bude. V cca 21 hodin šel Martin podruhé do ringu. Když jsme viděli jakým stylem Mongolové zápasí a to všechno nebo nic tak jsme stanovili taktiku kdy prví polovinu zápasu budeme spíše soupeře unavovat , klínčovat a zasahovat na dálku a v druhé části převezmeme iniciativu. Toto Martin bezezbytku splnil a zcela jasné soupeře přeboxoval. K našemu překvapení ale rozhodčí dali remízu a proto se prodlužovalo. I zde byl Martin aktivnější a přesnější a proto naše zděšení když ringový zvedl soupeři ruky bylo obrovské…. Tím Martina připravili o medaili a dle mého nezaujatého názorů nás zde rozhodčí dost poškodili. V 21.30 nastoupil do ringu Zdeněk a na soupeři bylo vidět jak se jeho veliké figury boji a proto vsadil vše na jednu kartu a snažil se získat nějaké body hned od startu divokým nástupem, který Zdeněk zachytil a několika silnými háky a lowkicky soupeře umravnil. Zde byla vidět tendence zachytávat nohy při kopech a strhávat soupeře na zem a při jedné přestřelce tam byl i náznak škrčení zezadu což u Mongolů vyvolalo vlnu nevole a u nás pochvalný potlesk….. Celou dobu pokud jsem nekoučoval jsem sedel na VIP místě mezi sponzory turnaje a čelními představiteli M1 Global, kteří celý turnaj sponzorovali a platili i televizi, která turnaj přenášela v přímém přenosu do celého Mongolska. Tito byli velmi nespokojeni jak s organizací tak také s tím že zde měl byt rukopassnyj boj ne karate. Navrhl jsem jim tedy ze bychom mohli ukazat MMA jelikož v Mongolsku se MMA necvičí a Mongolci toto krom televize nikdy neviděli. Tento nápad se jim strašně zalíbil a dohodli jsme se, že v neděli před finále kluci předvedou exhibici MMA s vysvětlením pravidel a exhibičním zápasem a v pondělí že uděláme 1. MMA seminář na Vojenské akademii. V neděli ráno Erik zjistil, že včerejší zápas ho stal výron v kotníku a naražený nárt a proto jsme se dohodli že MMA ukázka je důležitější než riskovat další zranění a jelikož jsme měli již medaili tak jsme zapas o finále kvůli zranění odvolali. Kolem 14.30 hodin v neděli měl Zdeněk svůj druhý zápas, který vyhrál jasně a přesvědčivě i když se poněkud netakticky pořád tlačil dopředu a postoupil do semifinále. V 15.00 začala ukázka MMA kde vystoupil Martin Gren a Erik Češka a kde jsem pomocí tlumočníka vysvětloval pravidla, povolené techniky, fauly a základní pravidla MMA a pak jsme dle dohody předvedli MMA zápas, který byl přenášen Mongolskou televizí a zápas plný exhibičních technik boje v postoji i na zemi kde se střídali nástupy na škrcení a paky s úniky a údery v čase 2.50 min vyhrál Erik kimurou. Zápas měl ohromný úspěch, mongolci to živě komentovali a představitelům M1 se také velmi líbil. Po této ukázce nastoupil Zdeněk do semifinále. Zápas byl na 2 kola. První kolo Zdeněk jasně vyhrál a během přestávky vypadal velmi dobře a nebyl unavený. Bohužel druhé kolo nezvládnul a rozhodčí dali remízu a následovalo prodloužení, kde Zdeněk úplně odešel fyzicky a pouze bojovná vůle mu nedovolila zápas vzdát. S vědomím že do zápasu dal úplně všechno a bojoval jak nejvíce to šlo nám bylo ale jasné že jsme zápas prohráli a tím pádem získali další medaili. Pak už následoval jenom slavnostní ceremoniál a předávání pohárů, diplomu a medaili slavnostní ukončení mistrovství. Od 20 hod byl raut v hotelu, kam jsme byli pozváni a měli možnost znovu vyslechnout poděkování od představitelů M1 Global a sponzorů za skvělou improvizaci a propagaci MMA v Mongolsku a také veliké poděkování za předvedené výkony v turnaji a postesknuti nad tím že přes to že máme 2 bronzy nebýt okolností mohl být i lepší výsledek. V pondělí od 9.00 jsem na Vojenské akademii vedl první historický MMA seminář v Mongolsku, kde jsme mongolům předváděli techniky jak v postoji, tak přechod na zem a boj na zemi. Vzhledem k dlouholeté mongolské tradici jak v boxu tak judu či zápase jsme se zaměřili hlavně na rozdíly proti MMA a na závěr došlo na sparingy a testování našich kvalit. Bohužel pro Mongoly tady hodně narazili a rychle byli nuceni uznat kvality českého MMA :-)) …. Pak následovalo slavnostní předávání čestných plaket pro kluky a nezbytné focení. Pokud můžu celkově ohodnotit naši Mongolskou misi, musím říct, že se zde ukázalo, že pokud má člověk kolem sebe spolehlivé lidi dá se zvládnout vše. Od nestandardně rychlého odletu, přes aklimatizaci, zápasení v jiném sportu až po schopnost improvizace a také chuť a odhodlání všech členů výpravy, která dle mého názoru udělala strašně dobré jméno českému MMA a také jsme přesvědčili sponzory a vedeni M1 přesněji pana Sergeye Strachova ředitele Ukrajinské sekce M1 a další vysoké představitele teto veké organizace, že je na nás spolehnutí a také že něco umíme jak předvést tak předat. Mongolsko je země veliká s historií válečníků, výborným boxem, judem, zápasem ale MMA je jim cizí ale pod vhodným metodickým vedením a dobrým marketingem je zde neskutečný potenciál růstu popularity a výkonosti. Na závěr bych chtěl moc poděkovat všem, co se nějak podíleli na naší cestě nerad bych na někoho zapomenul, starali se o nás o všechny jako o hvězdy světového kalibru, jídlo, hotel a celé naše působení bylo naprosto špičkové. Speciálně chci ale samozřejmě poděkovat Zdenku Ledvinovi, Eriku Češkovi a Martinu Grenovi za vzornou reprezentaci jak České republiky tak MMA jako sportu obecně Náš klub Fighting club Ostrava je nesmírně hrdý že mohl zde v tak daleké zemi vzorně reprezentovat Českou republiku a jsme štastní že společně se Zdenkem jsme vytvořili skvělou partu, co si navzájem pomáhala a podporovala. Jiří Černý
Posted on: Wed, 04 Dec 2013 08:59:50 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015