Zvon na ořechu (ukázka z dětsk. knížky Skřítkové zlatí, kde dělám korekt. už druhá kniha dnes...) Za oknem měkce chumelí, stoupá výška čepiček na všech stromech, které už začínají ztěžka držet hlavy rovně pod tou tíhou . Vše je pečlivě zabaleno do měkké přikrývky a v celém lesíku i ve vesničce v podhůří slavnostně naladěno vánocům. Tatínek pověsil zvon z před dveří na ořech a poprosil veverku, aby ve vhodnou chvíli až dovečeří zacinkala. Dal jí za to stužkou převázaný malý raneček lískových oříšků. Veverka jen hlavou přikývla na znak, že jó, jakože souhlasí, že to udělá a už byla ve vteřině pryč. Věděla, že za chvíli, až se začne stmívat, ten čas nastane a že musí občas mrknout do okna, zda už dovečeřeli. Byla celá neposedná, více než obvykle. Tešila se na oči malé Pídilky, když jí uvidí běžet k dárkům, jako každý rok. Tu těžce popsatelnou, nevýslovnou radost děvčátka. Mezitím maminka dovařila obvyklé dobrůtky a nastrojila stůl. Na stole uprostřed je bílá svíce a lžíce a spousta mističek se vším možným na ochutnání. Ani Pídilka nesmí ochutnávat, aby nedrobila drobečky, vše je pečlivě uklizeno. Voní to po místnosti jehličím, jasmínovým mýdlem a cukrovým, kapříkem.... No těch vůní je opravdu moc. Jejich kocourek Emánek je pořádně nacpaný, leží s bříškem jako balónek a spokojeně spí. Maminka ho raději dříve přecpala, aby neuždiboval a nepletl se jí pod nohy. Spí stulený v proutěným košíčku u kamen a jen občas malinko nadzvedne obočí na jednom oku a víčko. Aby se když se probírá, jen lehce orientoval, co se kde děje, a pak zas usne. A je to tady. Celá rodina si stoupá ke stolu. Ve stoje pronese maminka poděkování za dary, co budou požívat, za to že se mohli sejít takto rok spolu. Otec řekne zas modlidbu, kterou obě ženy tichounce opakují. Pak vezme maminka sklenici s medem, nabere z ní malinko na lžíci a ze lžíce pak prstem každému udělá na čele znak srdíčka se slovy: ,,Aby jste mě měli tak rádi, jako tento med." A každému dá na líčko pusinku. Svíce hoří plamínkem bělavým jako sníh za dveřmi. Ale v chaloupce je tak teplounko, jako v pravém létě. Maminka starostlivě láme křehounké oplatky k vínu. Ty taky pomaže malilinko medem se slovy: ,,Ať máme potěšení ze všeho, co děláme a jíme. Oplatky položí nahoru na sklenice vína, protože stůl je opravdu plný. Po poděkování za vše, už berou stolovníci konečně lžíce. Jde se jíst. Jen malinká Pídilka není nikteraký jedlík. Takové jídlo, aby jí chutnalo ještě nevymysleli, ale občas cosi uzobne, jako ptáček. Dnes tomu tak není, dnes se snaží jíst. Sice toho o moc víc nesní, ale s každého soustíčko pozře. A ani se netváří, že musí. Prostě se těší na dárky. Už všichni pomalu dojedli, rozřízli si kvůli hvězdě své jablíčko, otevřeli svůj oříšek a taky nakapali horký vosk do misky s vodou a hádali, co je čeká a smáli se a bavili u toho. Co by je čekalo radost, myslí si rodiče. Mají Pídilku a ostatní je nepodstané. V tom se ozval zvonec na ořechu. To konečně veverka zbadala, že dojedli a honem zazvonila. Malé skřítčí děvčátko se podívá na maminku a tatínka se slovy: ,,Už můžu?" Tatínek se jen usměje a řekne: ,,Už běž beruško, už můžeš". Za dveřmi malinkého pokojíčku, kde spí maminka s tatínkem je stromeček a u něho vidí velký pytel. Zavázaný je velkou mašlí. Jde jí rozvazovat. Pootevře pytel a v něm jsou housličky, ale tak krásné až vykřikne radostí. Posadí se na maminčinu postýlku a začne hrát. Samozřejmě to neumí, ale oči jí září a ani jí nezajímají další dárky. Sedí, hraje - tedy jenom jako, a zpívá si u toho. Maminka jí volá: ,,Ale ty už nejsi zvědavá, co je tam ještě?" Vezme holčičku za ruku a odvede k dárkům. Tatínek vytáhne z pytle foukací harmoničku a maminka zas novou spodničku a šátek. Pak vytáhne zas tatínek svetr od maminky, ale je nějaký tlustý. Udivená holčička, kouká, co to je. A šup, táta vyndává ze svetru Pídilky školní tašku. Věřte tomu, nebo ne, letos na podzim půjde Pídilka už do školy, bude se učit psát a číst a hlavně soustředit. To jde skřítkům někdy hodně ztěžka. Ale rodičům se zdá, že už se malinko lepší a její zvědavost se dostáva pomalu pod kontrolu. Tedy na školu nejvyšší čas. V tašce uvidí malé děvčátko i psací tabulku a několik kříd. Obětí malé Pídilky si rodiče patřičně vychutnají a ona taky. Maminka je po chvíli volá zpět k peci, kde praská oheň. Probral se i kocourek a motá se všem radostně kol nohou. Maminka naleje tatínkovi ještě pár sklenic vína a jen tak sedí u sebe a si povídají. Po chvilce odpočinku jdou k babičkám s dárky. Jen zazvoní, popřejí si, obejmou se a jdou domů. Přijdou zítra ale až odpoledne. Na delší čas. Pídilku je třeba už uložit, je unavená. Tak uléhá malá Pídilka do své postýlky v kuchyni a tatínek přiloží posledních pár polínek. Maminka dá něžné políbení na dobrou noc, pak i on, prostě oba se tiše vytrácí do svého pokojíčku. Dřevo v peci praská, kocourek se tulí k malému děvčátku. Ono ho objímá a viditelně spokojeně se usmívá. Usmívá se i měsíc na jednu šťastnou skřítčí rodinku. Svíce je už sfouknutá, jako skončil tenhle jeden skřítčí den.
Posted on: Fri, 20 Sep 2013 16:47:12 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015