první den po sobotě 7.9.5999 * žalm 67 * Naučte se pořadí knih písem a jejich zkratky * Co učí písma o trojici? * Povzbuzení ke každodennímu lámání chleba a pití z kalicha na památku smrti a vzkříšení PJK. Žalm 67. K nacvičení. K hudebnímu přednesu za doprovodu strunového nástroje. Zpěv doprovázený hudbou, píseň. Bože Otče Pána našeho Ježíše Krista a Otče náš, buď nám milostiv v požehnej nám! Dej své tváři u (při) nás svítit, aby byla na (v) zemi Tvá cesta uvedena v známost, ve všech národech Tvá spása! Tobě lidé budou děkovat (Tebe vyznávají), Bože, Tobě budou děkovat všichni lidé. Zaradují se a zajásají etnika (národnosti), nebo rozsoudíš lidstvo (lidi) v přímosti a budeš řídit národnosti na (v) zemi. Selah. Tobě lidé budou děkovat, Bože, Tobě budou děkovat (Tebe vyznávat) všichni lidé. Země vydá svou úrodu (výtěžek). Bůh Otec Pána našeho Ježíše Krista a náš Bůh (Eloah) nám požehná. Bůh (Elohim) nám požehná a všechny končiny země se ho budou bát. E67: Ó PANE, SMILUJ SE NAD NÁMI * 1543 Ženeva 1551 / J. Strejc, 1970 DaaćhagFE-EfgaďĆHA2x-eeggFE2x-ĆhAgA-ďďéďĆA-EGahĆA-AgfED. 1) Ó Pane, smiluj se nad námi, své lásky štědře uděl nám, svým světlem zůstávej vždy s námi, každou tmu při nás rozptyl sám, by moh´ každý znáti a čest Tobě dáti, žes ochránce náš. Že se i cizímu národu každému v lásce podáváš. 2) Ó dej, by Tě oslavovali všech všudy lidí stavové, s plesáním k Tobě pospíchali i pohanští národové. Neb Tvůj soud a práva nikdy neustává ve své přímosti: Tvé je panování bez uchylování od spravedlnosti. 3) Ó Bože, dej ať Tvoje sláva naplní všechny končiny, a země hojnost ať vydává potrav i každé rostliny. Požehnání svého uděl nám hojného, Pane Bože náš, všechen svět Tvé bázně ať dbá vždycky snažně, Králi věčný náš. ________________________________________ Než se dostaneme dál, udělejte se sebou něco. Moc vám to pomůže. Naučte se zpaměti toto, jako abecedu: Zkratky knih Písma: 1-5M Jz Sd Rt 1-2S 1-2Kr 1-2Pa Eš Ne Er Jb Ž Př Kz Ps Iz Jr Pl El Dn Oz Jl Am Aš Jn Mi Na Ak Sf Ag Za Ml * M Mr L J Ř 1-2K G E F K 1-2T 1-2Tm T Fm H(Žd) Jk 1-2P 1-3J Jd Z (odůvodnění ve zpěvníku PÍSEŇ NOVÉHO ŽIVOTA. Kdo je moderní a tedy ne moc pilnej, ale chytrej, může si pro začátek udělat moták.) Kristus odložil své lidské tělo smrtí. Prosím, pamatujte si, že Kristova smrt nenastala pouze kvůli našim hříchům a kvůli starému člověku. Nastala i proto, aby mohl odložit své vlastní lidské tělo. Od té doby již není v lidském těle. Svou smrtí odložil tělo a je nyní v Duchu. Neříkám, že z mrtvých vzkříšený Kristus nemá žádné tělo. Říkám, že Kristus se ve vzkříšení stal Duchem. I nadále má ducha, duši i tělo, ale to vše je duchovní. Úryvek je z knihy Normální Víra od Watchmana Nee Otázka: Co učí písma o trojici? (článek 117) Odpověď: Nejtěžší věcí učení o trojici je, že není způsob jak jej adekvátně vyložit. Učení o Trojici je koncept, který není možno dokonale pochopit, nemluvě o vysvětlení. Bůh je nekonečně větší, než jsme my, neměli bychom tedy očekávat, že Jej budeme schopni dokonale pochopit. Bible učí, že Otec je Bůh, Ježíš je Bůh a Duch Svatý je Bůh. Bible taky učí, že je jenom jeden Bůh. I když dovedeme pochopit některé věci vztahů osob uvnitř Trojice, v konečném důsledku je to pro lidský rozum nepochopitelné. To však neznamená, že věc není pravdivá, nebo že by se nezakládala na biblickém učení. Při studiu tohoto učení musíme mít na mysli, že slovo „trojice“ v Písmu nenalezneme. Tento termín je užitý ve snaze popsat trojjediného Boha, totiž skutečnost, že jsou tři společně existující osoby, které jsou zároveň jediným Bohem. Připomínáme, že toto v žádném případě nesmí být vysvětlováno jako teorie tří Bohů. Trojice je jeden Bůh ve třech osobách. Není nic zlého na tom, používáme-li termín „trojice“, i když toto slovo není v Bibli. Je to prostě zkratka jako ČS34 , řekneme „trojice“ místo správného „tři pospolu existující věčné osoby jediného Boha“. Máte-li s tím problém, zvažte následující: slovo „praotec“ se taky v Bibli nenachází, víme však, že píše o několika praotcích. Abraham byl praotcem Jákobovým. Nenechte se tedy slovem „trojice“ zmást. Nejdůležitější je, že samotný koncept VYJÁDŘENÝ slovem „trojice“, se v Písmu nachází. Po tomto úvodu následuje diskuse o trojici na základě biblických veršů. 1) Je jenom jeden Bůh: 5M 6,4 1K 8,4 G 3,20 1Tm 2,5.2). Trojice pozůstává ze třech osob: kniha počátků 1,1.26 3,22 11,7 Iz 6,8 48,16 61,1 Matouš 3,16-17 28,19 2K 13,14. Pro pasáže písem staré smlouvy je výhodné mít poznatky z hebrejštiny. V 1M 1,1 je použitý plurál jména „Elohim“. V 1,26 3,22 11,7 a Izajáši 6,8 je použito zájmeno v množném čísle „nás“. Že se „Elohim“ a „nás“ vztahuje na více než dvě osoby, je MIMO jakoukoliv pochybnost. My známe jenom dvě možnosti – jednotné nebo pomnožné číslo, tzv. duál. Duál je JENOM pro číslo dva. V hebrejštině se duál používá pro všechno, co existuje v párech jako oči, uši, ruce. Název „Elohim“ a zájmeno „nás“ jsou v množném čísle – určitě označují počet vyšší než dvě – a musí se vztahovat k počtu tři a více (Otec, Syn, Duch svatý). 2) V Izajáši 48,16 a 61,1 mluví Syn a vzpomíná Otce a Svatého Ducha. Porovnejte Izajáše 61,1 s Lukášem 4,14- 19 a uvidíte, že mluví Syn. Matouš 3,16-17 popisuje událost Ježíšova křtu. Je možné vidět zde Boha Svatého Ducha, jak sestupuje na Boha Syna, zatímco Bůh Otec vyslovuje zalíbení v Synu. Matouš 28:19 a 2. Korintským 13:14 jsou příklady tří rozdílných osob v Trojici. 3) Osoby trojice jsou od sebe vzájemně odlišeny v různých pasážích: V písmech staré smlouvy „HOSPODIN“ odlišen od „Pána“ (1M 19,24 Ozeáš 1,4). „HOSPODIN“ má „Syna“ (Žalm 2,7 Př 30,2-4). Duch je odlišen od „HOSPODINA“ (4M 27,18) a od „Boha“ (Žalm 51,10-12). Bůh Syn je odlišen od Boha Otce (Žalm 45,6-7 Žd1,8-9). V písmech smlouvy nové v Janovi 14,16-17 Ježíš hovoří s Otcem, aby poslal Pomocníka, Svatého Ducha. Toto ukazuje, že Ježíš se nepovažoval za Otce nebo Svatého Ducha. Zvažte i ostatní místa v evangeliích, kde Ježíš hovoří s Otcem. Hovořil snad se sebou samotným? Ne. Hovořil s jinou osobou v trojici – s Otcem. 4) Každá osoba ve trojici je Bůh: Otec je Bůh: Jan 6,27 Ř 1,7 1P 1,2. Syn je Bůh: Jan 1,1.14 Ř 9,5 K 2.9 Žd 1,8 1J 5,20. Svatý Duch je Bůh: Skutky 5,2-4 1K 3,16 (Ten, kdo přebývá je Svatý Duch – Ř 8,9 Jan 14,16.17 S 2,1-4). 5) Podřízenost v rámci trojice: Písmo ukazuje, že Svatý Duch je podřízen Otci a Synu, Syn je podřízen Otci. Toto je vnitřní vztah a nepopírá božství žádné z osob Trojice. Je to jednoduše oblast, kterou naše omezená mysl nemůže pochopit, jelikož se jedná o nekonečného Boha. V souvislosti se Synem viz také: Lukáš 22,42 Jan 5,36 Jan 20,21 1J 4,14. V souvislosti se Svatým Duchem viz: Jan 1416 14,26 15,26 16,7 a zvláště Jan 16,13-14. 6) Úkoly jednotlivých osob v trojici: Otec je prvotním zdrojem anebo prapříčinou: 1) vesmíru (1K 8,6 Z 4,11) 2) božského zjevení (Z 1,1) 3) spasení (Jan 3,16-17) a 4) Ježíšova díla jako člověka (Jan 5,17 14,10). Otec je původcem všech věcí. Syn je prostředníkem, skrze kterého Otec vykonal následovné: 1) stvoření a udržování vesmíru (1K 8,6 Jan 1,3 K 1,16-17) 2) božské zjevení (Jan 1,1 Mat. 11,27 J 16,12-15 Z 1,1) a 3) spasení (2K 5,19 M 1,21 J 4,42). Otec činí všechny tyto věci skrze Syna, který je prostředníkem Jeho díla. Svatý Duch je prostředkem, kterým Otec činí následovné: 1) stvoření a udržování vesmíru (1M 1,2 Jb 26,13 Ž 104,30) 2) božské zjevení (Jan 16,12-15 E 3,5 2P 1,21) 3) spasení (Jan 3,6 T 3,5 1P 1,2) a 4) Ježíšovo dílo (Iz 61,1 S 10,38). Otec koná všechny tyto věci v moci Ducha. Žádná z populárních ilustrací nemůže úplně vyobrazit trojici. Vejce (nebo jablko) jsou nedostatečné příklady, protože skořepina, bílek, žloutek jsou jenom jeho součástí, nejsou vejcem samotným. Otec, Syn a Svatý Duch nejsou části Boha, každý z nich je Bůh. Ilustrace vody je o něco lepší, ovšem pořád adekvátně nepopisuje Trojici. Tekutina, pára i led jsou formy vody. Otec, Syn a Duch Svatý nejsou formy Boha, každý z nich je Bůh. Tyto ilustrace poskytují částečný obraz Trojice, nejsou ale Jejím dokonalým vyobrazením. Nekonečný Bůh nemůže být dostatečně ilustrován žádným konečným obrazem. Místo soustředění se na trojici se zkusme soustředit na Boží velikost a nekonečně vyšší podstatu než je ta naše. „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?“ (Ř 11,33-34). Jaký je rozdíl mezi bytím v těle a v duchu? (článek 118) Bytí v těle je jako obléci si šaty. Když byl Kristus na zemi, měl na sobě oděv těla. Při své smrti tento oděv odložil a při vzkříšení si na sebe vzal nové tělo s rozdílným oděvem – Duchem. Nynější Kristus je oděn do Ducha v přesně stejném smyslu, jako když byl předtím oděn do lidského těla. Proto můžeme poznat Krista jedním ze dvou způsobů. Můžeme poznat Krista v lidském těle, nebo ho můžeme poznat v Duchu. Někteří uctívají Krista v lidském těle. Mnohem cennější než to je však Kristus v Duchu. Kristus v Duchu může nyní vstoupit do nás a dovolit nám být v Něm. Nyní můžeme On a my utvořit nerozbornou jednotu. __________________________________________ K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2011/ O chlebu a kalichu s vínem jako o tělu a krvi Pána našeho Ježíše Krista. Zaobíráme se pesachovým beránkem a duchem, očima a klávesnicí Miroslava Vence staršího přetavujeme stříbro NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA Tomáše Kempenského, kniha čtvrtá. Povzbuzení ke každodennímu lámání chleba a pití z kalicha na památku smrti a vzkříšení PJK. I. S jakou uctivostí má být Kristus připomínán. II. Jak Bůh v chlebu a kalichu s vínem prokazuje člověku velkou dobrotu a lásku. III. Je užitečné často, možno-li denně lámat chléb a pít z kalicha. IV. Mnoho dobrého se dostává zbožně připamatujícím utrpení a vzkříšení Páně. V. O vznešenosti společného shromáždění a o našem kněžství. VI. O přípravě k Večeři Páně. VII. O zpytování svědomí a o opravdovém přesvědčení víry. VIII. O Kristově oběti na kříži a o sebevydání. IX. Jak odevzdat sebe i všechno své Bohu a za všechny se modlit. X. Jak Večeři Páně lehkomyslně neopomíjet. XI. Jak Kristovo tělo, Jeho vzácná krev a svaté Písmo jsou věřící duši nejpotřebnější. XII. Jak se pečlivě připravovat k účasti na Večeři Páně. XIII. Jak mám celým srdcem toužit po spojení s Kristem. XIV. O vroucí tužbě některých svatých po těle a krvi Kristově. XV. Jak dar vědomého přebývání v Kristu získávat pokorou a sebevydáním. XVI. Jak své potřeby přednášet Kristu a jak Ho prosit o milost. XVII. O vroucí lásce a mocné touze po přijetí Krista a setrvávání v Něm. XVIII. Jak člověk nemá všetečně zkoumat tajemství těla a krve Páně, ale pokorně následovat Krista a podřídit své smysly Božímu slovu a víře v ně. Zkratky knih Písma: 1-5M Jz Sd Rt 1-2S 1-2Kr 1-2Pa Eš Ne Er Jb Ž Př Kz Ps Iz Jr Pl El Dn Oz Jl Am Aš Jn Mi Na Ak Sf Ag Za Ml * M Mr L J Ř 1-2K G E F K 1-2T 1-2Tm T Fm H(Žd) Jk 1-2P 1-3J Jd Z
Posted on: Sat, 09 Nov 2013 19:02:35 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015