6.7.(+1415) Z dobových rytin a ilustrací se můžeme jen dohadovat o skutečné podobě Mistra Jana Husa (1972). Scénář a režie J. Boněk Po dlouhá léta se tradovala asketická podoba Mistra Jana Husa – podoba vysokého hubeného muže s bradkou a planoucími zraky. Tento vzhled však není příliš pravděpodobný. Nepodařilo se najít žádný písemný dokument z doby Kostnického koncilu, který by obsahoval alespoň pokus o podobiznu Jana Husa, nedochoval se ani originál kroniky sekretáře Kostnického sněmu Oldřicha z Rychntálu, pouze její pozdější opis z roku 1419. V Rukopise Malostranském můžeme najít Husa zpodobněného jako muže holobradého a s tonzurou. Tradice vousatého muže má pravděpodobně původ ve Welt kronik z roku 1493, ovšem v této knize byly ilustrace spíše výzdobou knihy – Hus dostal vousy díky náhodě, vlivem omezeného množství štočků. Na počátku 15. století nebyly vousy obvyklou ozdobou. Tradici – do té doby nezpochybněnou – začal popírat v roce 1893 v Národních listech František Menšík. V. V. Štech se zmiňuje, že „nemáme obrazu vzniklého za Mistrova života“. V odborné veřejnosti se rozpoutala bouřlivá debata. Kladně byla zodpovězena otázka, zda v 15. století můžeme hovořit o portrétním malířství – portrét se zrodil ve Francii roku 1350 a u nás navázal na Francouze Mistr Theodorikus a jeho žáci. Další úsilí o realistický portrét probíhalo ve 14. a 15. století. Po mnoha marných pokusech o nalezení skutečné Husovy podoby svitla naděje – v restaurátorském ateliéru Bohumila Slánského byl objeven na oltářním křídle pod malovanou imitací mramoru Hus na hranici, namalovaný jako malý a zavalitý muž, což odpovídalo i jiným pramenům, i písemným, podle kterých měl Mistr Jan v mládí rád dobré jídlo. >Umře-li spravedlivý třeba předčasně, dojde odpočinutí, neboť ctihodné stáří nezáleží v dlouhém věku ani se neměří počtem let. Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk. Protože se líbil Bohu, Bůh jej miloval, a protože žil mezi hříšníky, byl přenesen. Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení a lest nesvedla jeho duši. Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro a vír vášně převrací nezkaženou mysl. Kdo se ukázal dokonalým v krátkosti, dosáhl plnosti dlouhého věku. Jeho duše byla milá Hospodinu, a proto pospíšil vyvést ji z prostředí nepravosti. Lidé tomu přihlíželi, ale nepochopili to, ani si nevzali k srdci, že milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným a že ochraňuje své svaté. Spravedlivý svou smrtí odsuzuje žijící svévolníky, mládí pak, jež došlo rychlého konce, letité stáří nespravedlivého. Budou vidět jen skonání moudrého, ale nepochopí, jak o něm Hospodin rozhodl a k čemu ho zachoval. Uvidí to a pohrdnou jím, ale Hospodin se jim vysměje. A budou zneuctěnou mrtvolou, navěky pohrdáni i mezi mrtvými. Neboť on je srazí po hlavě, že ani nehlesnou, vyvrátí je do základů a až do konce zůstanou úhorem, ocitnou se v mukách a jejich památka zanikne.< (Moudr 4,7- 19) (Úryvek z Písma svatého od Jakoubka ze Stříbra a pohřební řeči roku 1418 v Bethlémské kapli Pražské na Starém Městě k uctění památky Jana Husy a Jeronýma Pražského: úpalením obouv v Konstancii)
Posted on: Sat, 06 Jul 2013 01:03:23 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015