Dobrý podvečer, milí přátelé. "Romský jazyk – romaňi čhib" Romský jazyk – romaňi čhib, je jednou z nejdůležitějších součásti romství – romipen. Dorozumí se jím Romové po celém světě, i když mluví různými, více či méně odlišnými dialekty. Romština patří do indoevropské jazykové skupiny, ale přesto byla donedávna považována za nespisovný jazyk. Stejně jako vždy dříve, i nyní je zachovávána převážně v ústním podání, rodiče ji učí své děti. V rámci integrace a asimilace však ústní tradice upadá a sami Romové věnuji svému jazyku čím dál tím méně pozornosti. Přestávají mluvit (hovořit) romsky, jsou jazykově asimilováni a více používají jazyk majoritní společnosti, do jehož hovorové podoby často vsunují osamocená romská slova. Na druhou stranu však zejména v posledních letech vzniká a je vydávána krásná romská literatura, která je dostupná široké veřejnosti. Mám velikou radost, že ve své sbírce „Mezinárodní romské knihovna“ jsou i romští autoři: Le khameskere čhave – Děti slunce „Romská próza a poezie“, Vlado Oláh, 2003, Khamutno kamiben - Žár lásky, Vlado Oláh, 2005, ISBN 80-239-5359-1, Amaro drom pal o Udut – Naše cesta za Světlem, Vlado Oláh, 2006, Khamori luluďi – Slunečnice „Romská poezie“, 2002, ISBN 80-86031-42-X, Khamori luluďi – Slunečnice „Romská poezie“, 1996, ISBN 80-901266-7-7, PhDr. Vladimír Vlado Oláh Tumenge – Vám, Jan Horváth, 1999, ISBN 80-7227-045-1 O verdan le grajenca džal – Vůz tažený koňmi jede dál, Jan Horváth, 2007, Jan Horváth Döme Naše osada „Smutné, veselé i tajemné příběhy Romů“, Irena Eliášová, 2008, ISBN 978-80-85874-44-0 Irena Eliášová Dějiny Romů „Vybrané kapitoly z dějin Romům v západní Evropě, v Českých zemích a na Slovensku“, Bartoloměj Daniel, 1994, ISBN 80-7067-395-8, Bartoloměj Daniel, Kaľi, Margita Reiznerová, 1992 „1. vydání, Praha 1992“, Kaľi, Margita Reiznerová, 1994 „2. rozšířené vydání, Praha 1994“, Margita Reinerová Rom ke doneste drom arakhel – Rom k Romovi cestu najde „Pyramida the sune – Povídky a sny, Helena Demetrová, 1994, Helena Demetrová, Trin pheňa – Tři sestry „Pyramida – Pohádky“, Arnošt Rusenko,“ 2. rozšířené vydání, Praha 1994“, Arnošt Rusenko, Čorde čhave – Ukradené děti, Ilona Ferková, Mosarďa peske o dživipen - „Paramisa – Pohádka“, Ilona Ferková, 1992, Iloma Ferková, Sar me phiravas andre škola–Jak jsem chodila do školy, Tera Fabiánová, 1992, ISBN 80-901184-0-2, Čavargoš – Tulák, Tera Fabiánová, Milena Hübschmannová, 1991, ISBN 80-900703-1-0 Tera Fabiánová Romane paramisa – Romské pohádky, Elena Lacková, 1999, ISBN 80-86031-25-x Rómske roprávky, Elena Lacková, 1992, ISBN 80-0049-5 Mrtvi sa nevracajú – O mule na aven pale, Alena Lacková, 2005, ISBN 80-968744-1-1, Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou – Uľiľom tel bachtaľi čerchej, Alena Lacková, 1997, ISBN 80-901861-8-1, Elena Ilona Lacková, Matné zrcadlo, Erika Olahová-Lakatošová, 2007, ISBN 978-80-86138-95-4 Erika Olahová, Sny o Šťastní, Ján Berky – ľuborecký, 1994, ISBN 80-967263-0-7 Ján Berky – Ľuborecký, Lyrika, Dezider Banga, 1992. ISBN 80-85584-00-X Pyramida „Antológia romském rozprávky“ Dezider Banga, 1992, ISBN 80-85584-04-2 Verše z vrbiny „Antológia romském poezie“, Dezider Banga, 1992, ISBN 80-85584-05-0 Dezider Banga. Pale bari rama theaver pyramida – O velké ramě a jiné příběhy, Agnesa Horvátová, 2003, IBSN 80-902608-7-X, Agnesa Horvátová, Náš život – Amáro Trajo, Petr Stojka, Rostislav Pivoň, 2003, ISBN 80-969055-0-3, Peter Stojka, Rostislav Pivoň, Romská matka, Karol Seman, Bohuslava Vargová, Ján Berky, Katarína Potočková, 1991, ISBN 80-85183-60-9 Karol Seman, Bohuslava Vargová, Ján Berky, Katarína Patočková, Ráj na zemi „Romské pohádky“, Gejza Demeter, 2011, IBSN 978-80-87256-51-0, Gejza Demeter, Nejen romská kuchařka – Na ba romani kucharka, Lubomíra Oláhová, 2000, ISBN 80-7168-741-3, Lubomíra Oláhová, Studijní kresby – Cikáni očima českého malíře Jaroslava Jeřábka, IBSN 978-80-260-2043-1, Romano gav – Romské osady, Jan Rác, 2012, IBSN 978-80-260-2670-9, Jan Rác Romština patří do skupiny novoidických jazyků. Historicko srovnávací, antropologické a jazykové studie objevily a potvrdily indický původ Romů a Sintů a úzkou souvislost romského jazyka s dalšími novoindickými jazyky, zejména s hindštinou. Společná (nebo velmi příbuzná) je zejména slovní zásoba. Ta romská má tři vrstvy: první tvoří slova převzatá z hindštiny, v druhé vrstvě se objevují slova z jazyků používaných v oblastech, kterými kdysi Romové při své cestě z Indie procházeli, resp. Kde se déle zdrželi. (Díky těmto slovům je možné určit směr migračního proudu a země, kterými Romové při své cestě prošli.) Třetí, nejnovější vrstvu tvoří slovo, přijatá z jazyka země, kde se usadili a kde žijí. Jsou to především abstraktní pojmy a výrazy pro nové, moderních věci. S hindštinou má romština společná nebo velmi příbuzná slova z okruhu základního lexikálního fondu, tzv. „všelidská“ (např. základní číslovky, názvy barev, pojmenování části lidského těla, některá slovesa…,). Mnoho slov dodnes v romštině zůstalo také ze staré řečtiny (např. drom – cesta, faros – město,…), z arménštiny (bov – pec, grast – kůň, …) a z osetštiny (např. vurdon – výraz pro kočovný romský vůz). V romském jazyce je i mnoho slov ze zemí Balkánského poloostrova a ze slovenských jazyků. V České republice a na Slovensku většina Romů romsky rozumí a mluví (hovoří). Romština je zde užívána v několika dialektech, odpovídajících vnitřnímu subetnickému členění. Jsou to tyto dialekty: 1. východoslovenský – tento dialekt je nejvíce rozšířený, hovoří jím asi 80% Romů žijících v Čechách a na Moravě, kam po roce 1945 migrovali z východního Slovenska. Tento dialekt je ještě vnitřně rozčleněn do různých podskupin, podle lokalit, kde jím mluvící Romové žijí nebo odkud pocházejí. 2. západoslovenský – uchoval si a dodnes používá mnohem více starších, autentických romských slov než východoslovenský dialekt (jehož slovní zásoba je více ovlivněna jazykem okolního obyvatelstva). 3. středoslovenský – částečně odlišný dialekt Romů, kteří zde usedle žijí. 4. maďarský – dialekt poměrně početné skupiny tzv. maďarských Romů, žijících na jihozápadním a jihovýchodním Slovensku podél hranice s Maďarskem. Slovní zásoba této romštiny je maďarštinou podstatně ovlivněna. 5. dialekt českých a moravských Romů – dnes již dialekt malého počtu Romů (většina z nich byla za druhé světové války vyvražděna v koncentračních táborech), kteří však dnes hovoří romsky jen málo. 6. dialekt rumunských Romů – rumunští Romové (Rudaři) jsou početně nejmenší skupinou. Žijí většinou na východním Slovensku, kam přišli v 19. století z Rumunska jako výrobci koryt a dalších dřevěných výrobků. Jejich romština je silně ovlivněna rumunštinou, kterou používají i v terminologii korytářského řemesla. 7. dialekt Sintů (německých Cikánů) – rovněž zcela odlišný dialekt, který se u této počtem malé, ale specificky tradičně romské skupiny uchoval v autentické podobě (ale s mnoha výpůjčkami z němčiny). Sintové mluví svým jazykem mezi sebou, nedopustí jeho ovlivnění ani odtajnění a nikoho by ho neučili. Mezi sebou se jím dorozumí po celém světě. 8. dialekt olašských Romů – tento dialekt je zcela odlišný od dialektů tzv. tradičně usedlých Romů. Hovoří jím specifická skupina olašských Vlachike Roma, kteří do roku 1959 kočovali i u nás. Olašský dialekt se zachoval v autentické podobě dodnes, protože sami olašští Romové si svůj jazyk chrání před vlivy okolí. Stejně jako způsob života a kulturu. (Vnitřně se ještě člení na jednotlivé podskupiny: Lovare – dříve konští handlíři, Kalderare – kotláři a další.) Romština donedávna byla jazykem uzavřené etnické skupiny, a proto se po celá předchozí staletí zachovala jako jazyk málo rozvinutý a neliterární. Romština nemá výrazy pro nové jevy, předměty, společenské skutečnosti…proto se mezi Romy stále více šíří úzus češtiny. V současné době – po uznání romské národnosti, právoplatného romského jazyka, etnicity a kultury a to mezinárodně i v České republice – se pozice romštiny mění. Vytvářejí se v ní některá potřebná nová slova, užívá se už i na mezinárodních politických jednáních a odborných konferencích, v tisku a publikacích. Byla započata a zdárně pokračuje i kodifikace romského jazyka, i když jeho jednotlivé dialekty zůstanou zachovány. (U nás je kodifikován východoslovenský dialekt.) Dnes tedy romaňi čhib postupně odlišnou roli a funkci. Není již uzavřen uvnitř romské menšiny, je tak více ovlivňován a dochází ke stále větším změnám v jazyce a jeho slovní zásobě, což je v zákonité souvislosti se změnami v postavení Romů, s otvíráním se jejich tradičně uzavřeného endogamního, donedávna rodového společenství. S postupným přejímáním některých prvků ze způsobu života i jazyka majoritní společnosti se prohlubuje bilingvismus, někdy trilingvismus. V rodinách, kde se hovořilo jen nebo převážně romsky, si Romové osvojovali druhý jazyk teprve poté, co si vštípili vlastní jazyk a determinovali svou psychiku jeho formální strukturou (slovní formy, zvuky) i hloubkou, zobrazující specifický způsob abstrakcí. Tento typ bilingvismu existuje v modifikované podobě u značné části romské populace dodnes. Romisty, kteří se zabývají jazykem (např. Doc. PhDr.Milena Hübschmannová, CSc., je označován jako bilingvismus s dominancí romštiny jak ve vizuální doméně (míra užívání jazyka, preference romštiny), tak v proficienční rovině – tedy zda o podstatně větší zběhlost v tomto vlastním jazyce. V posledních obdobích se také vytvářel a dále se vytváří další typ bilingvismu, zejména u mnoha rodin, žijících rozptýleně mezi majoritou v českých a moravských městech a obcích, kde kromě romštiny Romové často hovoří zvláštním etnolektem slangem smíšeným z různých dialektů slovenštiny a češtiny. Tento slang je však výrazně poznamenán romskými „kalky“ – doslovnými překlady jejich charakteristických vazeb, idiomů a zvláštnosti do češtiny. Další typ bilingvismu vzniká v rodinách, kde se souběžně s romštinou hovoří i dalším etnolektem, jakousi „českoslovenštinou“. Romština nových komunit v České republice je mnohem více prosáknuta kalky a výpůjčkami z češtiny, než je romština na Slovensku zatížena kalky ze slovenských dialektů. Důsledky této jazykové situace vážně dopadají na romské děti a přinášejí jim často řadu problémů ve škole, jejíž vyučovací jazyk je odlišný od toho, který nebo které slyší doma. Romština tedy dostává jinou roli a funkci, spolu s celým vývojem a generačními změnami. Romský jazyk, stejně jako autentický romský folklór, byl donedávna utajen a užíván je uvnitř vlastního společenství. Dodnes je tomu tak u olašských Romů a u Sintů, kteří se tak brání proti zásadnějším bydžovským vlivům a nechtějí, aby jim bylo rozuměno. Naopak dialekty romštiny usedlých Romů, zejména ve velkých městech, jsou stále více ovlivňovány češtinou vyvinul se však nenormativní etnolekt, kde jsou specifické gramatické vazby a idiomy vyjadřovány formálními prostředky „českoslovenštiny“. Problémem je, že ti Romové, kteří už třeba nemluví romsky, ještě neumí ani správně česky. Zkrátka jednoho jazyka neznamená jeho automatické nahrazení jiným. A jak Romové svůj jazyk píší? V roce 1971 přijala jazyková komise při tehdy existujícím Svazu Cikánů – Romů (1969-1973) závaznou písemnou normu slovenské romštiny. Vycházelo se z pravopisných zvyklostí češtiny a slovenštiny a byla přijata česká abeceda, včetně diakritických znamének. Do romské abecedy nebyla přijata písmena „y“ a „ě“, což s sebou nese některé odlišnosti od českého pravopisu. Různé dialekty romštiny, jimiž se hovoří po celém světě, se zapisují různým způsobem. Zpravidla se píše tak, jak píše okolní neromské obyvatelstvo. To ovšem značně znesnadňuje četbu i vzájemné porozumění mezi Romy z různých zemí. Proto se představitelé Romů sdružených v mezinárodní organizaci „Romani union“ rozhodli přijmout jednotnou abecedu a vytvořit společnou pravopisnou normu, která by jim vzájemné porozumění usnadňovala. Došlo k tomu na IV. Kongresu této organizace ve Varšavě v dubnu 1990 a v současné době probíhá jakási „zkušební doba“, během niž se má prověřovat, do jaké míry je tato společná písemná norma přijatelná pro mluvčí všech dialektů. Podobně jako pravopis slovenské romštiny, vychází i společná písemná norma z latinské abecedy, zavádí však ještě několik dalších znaků- Užívá též diakritických znamének, všem poněkud jiným způsobem, než se stalo zvykem v případě slovenské romštiny. Romistika a romština se přednáší na několika universitách a začíná se používat i ve školní výchově. Řada mladých Romů, zejména ze vzdělaných rodin, v nichž se už však nemluvilo romsky, se začíná učit svůj romský jazyk. To je projev uvědomění si vlastní příslušnosti k robství, identifikování se s ním. Snad je to i jeden z projevů počínajícího „romského národnostního obrození“, ve které doufám. Značná část romských rodin mladší generace, hlavně v českých a moravských městech, však bohužel v důsledku tlaku předchozích let na všechny projevy romské etnicity včetně jazyka již své robství nechce nebo se obává projevovat. Také odmítají využití romštiny ve školní výchově svých dětí. To je logický důsledek předchozí politicko-společenské situace. Musíme si uvědomit, že je to provinění nás všech, včetně ,akorátní společnosti a snažit se o nápravu. Jedno romské přísloví říká: „Odoj manuš džal, jak mek na sas, jak te dokhen so mek na dokula“ The šunel so mek na sundal. Použitá literatura: • Šebková, Hana – Žlnayová, Edita: Romaňi čhib, učebnica rómčiny (severocentrálny dialek), 2002, ISBN 80-968784-0-9, • Šebková, Hana – Žlnayová, Edita: Romaňi čhib, kľúč k učebnici rómčiny (severocentrálny dialek), 2002, ISBN 80-968784-1-7, • Šebková, Hana – Žlnayová, Edita: Romaňi čhib, učebnice slovenské romštiny, 1999, ISBN 80-7168-684-0 • Šebková, Hana – Žlnayová, Edita: Romaňi čhib, klíč k učebnici slovenské romštiny, 1999, ISBN 80-7168-695-6 • Rácová, Anna – Horecký Ján: Slovenská karpatská rómčina, 2000, ISBN 80-224-0631-7 • Společenství Romů na Moravě a Univerzita Karlova v Praze – filozofická fakulta, Jekhataňarďa čhibaha – Sjednoceným jazykem, „sborník z 2. semináře o romském jazyce Luhačovice 2005, editor: Jan Červenka, IBSN 80-903325-7-9, • Společenství Romů na Moravě, Jekhetanutňa čhibaha…- Společným jazykem…“sborník ze semináře o romském jazyce Luhačovice 12. -14. června 2003“, redigoval a k tisku připravil: Zbyněk Andrš, IBSN 80-239-2110-X • Rómsky jazyk v Slovenskej republice, redigoval: PhDr. Jozef Prokop, 1995, IBSN 80-967263-4-X, • Mirga Jan: Slownik Pomsko –Polski, 2009, ISBN 83-85988-9-9, • Rácová, Anna – Horecký, Jan: Syntax „Slovenskej karpatském rómčiny“, 2006, IBSN 80-89018-94-7, • Hübchmannová, Milena – Šebková, Hana – Žigová, Anna: Romsko-český a Česko – romský kapesní slovník, 1991, IBSN 80-04-21768-0, • Hübchmannová, Milena: Základy romštiny, • Koptová, Anna: Romčina do vrecka, 1995, IBSN 80-967161-7-4, • Koivisto, Viljo: Romano – Finitiko – Angliko, 1994, IBSN 951-37-1363-6, ISSN 0355-5437, • Kamiš, Karel: Čeština a romština v Českých zemích, 1999, IBSN 80-7044-251-4, • Cina, Stanislav: Gramatika a cevičnia z rómskeho jazyka, 2001, © Rác Jan, badatel romské kultury, předem se omlouvám za překlepy. Pokračování příště.
Posted on: Wed, 14 Aug 2013 17:28:55 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015