Ladislav Kasuka Imperialistické mocnosti, mezi něž patří VELKÁ BRITÁNIE (Anglie) dlouhá desetiletí zveličovali, nebo si úplně vymýšleli události, které se děli v socialistickém bloku v padesátých letech. Nyní vychází najevo, že oni sami se chovali stejně, ne-li hůře než nacisté a pouze se snažili obrátit pozornost světa od sebe a jejich vlastních zločinů a nelidských zvěrstev...Toto jsou naši dnešní spojenci: Velká Británie dlouhá léta zamlčovala zvěrstva z koloniálního období a dokumentaci o nich systematicky ničila. Způsobů, jak falšovat dějiny a skrývat pravdu, je neřestně mnoho. Zatímco nacisté se snažili zahladit stopy po existenci plynových komor v Osvětimi tím, že je vyhazovali do vzduchu, tisíce dokumentů pojednávajících o hrůzách závěrečného období britského kolonialismu bylo systematicky zničeno, aby tyto hrůzy zůstaly pohřbeny. Na tuto skutečnost se přišlo minulý rok, kdy skupina Keňanů z kmene Kikujů, kteří byli údajně vězněni a mučeni v průběhu povstání Mau Mau v 50. letech, se domohla práva obžalovat britskou vládu. Zbytek dokumentace zůstal před veřejností a oběťmi nadále utajen. . Neodbytně se vnucující chiméra britského gentlemanství je jen obscénní fasádou čirého zla. Před očima nám neustále defilují hromadné hroby z dílny notoricky známých katanů a sami – aby toho nebylo málo – vidíme, že na druhé straně barikády trůní zadumaný Gentleman nebo vztyčený prápor s hvězdami a pruhy. Jak laciné a licoměrné, víme-li své. • Listiny, jež paměť i lidská ignorance zachovala, zahrnují měsíční zprávy o eliminacích nepřátel britské koloniální správy v Malajsku v 50. letech, zprávy o tom, že vládní ministři v Londýně dobře věděli o mučení a vraždách povstalců Mau Mau v Keni, včetně metody „upečen zaživa“; obsahují rovněž podrobné informace o násilném vysídlení domorodého obyvatelstva z ostrova Diego García v Indickém oceánu, určeného pro zřízení klíčové americké základny. • Profesorka historie z Harvardu Caroline Elkinsnová a také autorka publikace Britain‘s Gulag: The Brutal End of Empire in Kenya, za níž v roce 2006 obdržela Pulitzerovu cenu, na adresu svých kritiků, kteří lascivně přehlížejí horor domorodých populací pod kuratelou Impéria a vzývají jeho dobrodiní, uvádí, že v koncentračních táborech během povstání Mau Mau v Keni v 50.letech existovalo „systematické mučení, hladovění a vězni zde byli dokonce upalování za živa“. • Na základě rozsáhlého výzkumu, studia důkazních materiálů a výpovědí stovek očitých svědků Elkinsnová konstatuje, že britské síly ve své perverzní koloniální logice v Keni fyzicky a psychologicky atomizovali téměř celou populaci Kikujů čítající 1,5 milionu osob, aby ji uzavřeli v táborech a opevněných vesnicích. Zde byli lidé ubíjeni k smrti, umírali hlady, na tyfus, tuberkulózu a úplavici. V některých táborech zemřely téměř všechny děti. Pořád nic? Žádná nevolnost? Že by tato utrpení byla nezbytnou daní za svobodu, kterou Británie představovala pro politruky, jako byl třeba Karel Čapek? No, nejsem si tak jistý. • Vězni v táborech fungovali jako laciná otrocká síla. Nad branami táborů byly nápisy typu „Práce a svoboda“ nebo „Ten, kdo si sám pomáhá, tomu bude taky pomoženo“. Ti, kteří nesplnili rozkaz, byli pro výstrahu před ostatními usmrceni. Další byli nuceni kopat hromadné hroby, které se rychle plnily. Mučení bylo endemické. Mnoho mužů bylo znásilněno pomocí nožů, rozbitých lahví, hlavní pušek, hadů a škorpiónů. Oblíbená technika byla, když katani člověka pověsili vzhůru nohama a hlavu mu ponořili do kbelíku plného vody, zatímco mu dřevěnou tyčí tlačili písek do rekta. Ženy byly hromadně znásilňovány strážemi, které jim kleštěmi deformovaly prsa. Lidé byli trháni psy a zabíjeni elektrickým proudem. Britové vyvinuli speciální zařízení, s nímž mužům trhali varlata. Vězňům také uřezávali uši, prsty a vydloubávali jim oči. Nešťastníky přivazovali za vozidla, načež je usmýkali k smrti… • Profesorka Elkinsnová na základě dostupných údajů dokazuje, že vše se dělo se souhlasem nejvyšších míst. Elkinsnová také konstatuje, že Britové do koncentračních táborů neuvěznili jen 80 000 Kikujů, jak uvádí oficiální historické prameny, ale téměř celou jejich populaci, tedy 1,5 milionu lidí. Tam poté zahynuly desítky až stovky tisíc lidských bytostí. • Masové zabíjení v Keni v 50. letech však představuje jen špičku ledovce zločinů britského impéria. Americký historik Mike Davis v roce 2002 publikoval knihu s titulem Late Victorian Holocaust: El Niño Famines and the Making of the Third World, v níž odhaluje děsivou souvislost mezi atmosférickým fenoménem a arogancí britské koloniální politiky, v jejímž důsledku se odehrála jedna z nejtemnějších kapitol v dějinách lidského strádání. Tato práce nám umožní pochopit některé stále neznámé informace či vypíchnout generačně sdílené mýty a polopravdy, ale především nám umožní nahlédnout do mentality doopravdy ďábelského zřízení, jímž byl britský kolonialismus.
Posted on: Sun, 23 Jun 2013 07:08:21 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015