Kandiduji za ODS, protože vždy bude stát na straně svobody a demokracie. Dvacet dva let v pravicové straně. Prožil jsem dvacet dva let v politické straně, která od začátku nesla hlavní tíži přeměny společenských podmínek. Založila ji významná část členů Občanského fóra. Ta část, která chtěla rychle skoncovat s komunistickými a socialistickými vizemi. Jako přímý účastník listopadu 89 mohu potvrdit, že vznik konzervativní a zároveň liberální politické strany hlásající pravicové ideje byl přirozeným vyústěním názorového posunu ve společnosti. Ani Václav Klaus určitě nevnímal ODS jako stranu na jedno použití, jako stranu poskytující pouze politické zázemí společenské a ekonomické transformaci. Od začátku šlo o pravicový subjekt, který chtěl hájit ideál svobody a odpovědnost jedince, nedotknutelnost vlastnických práv a existenci malého a efektivního státu. Kalousek, Babiš ani Okamura alternativou nejsou. ODS není a nikdy nebyla názorovou platformou salónních filozofů. Nikdy nebyla bezbřehým hnutím, ale jasně vyprofilovaným subjektem s fungující organizační strukturou. Neschovává se za nějakou politickou neuchopitelnost ve stylu různých „nezávislých“, nevyhledává populistické a zjednodušené recepty. Ruku na srdce: kde jsou dnes ODA, Unie svobody, Věci veřejné, LIDEM? ODS dokázala přežít i dobu odloučení od Václava Klause. Snaha dnešních politických mesiášů prezentovat to či ono uskupení na jeden účel jako hlavní pravicovou alternativu je tak úsměvná, že to ani nestojí za výrazný komentář. TOP 09 vzešla z lůna části lidovců vedených Miroslavem Kalouskem a několika mladých „ambiciózních“ komunálních politiků. Našla sice lidsky zajímavou postavu v Karlu Schwarzenbergovi, právě na jeho případě se však ukazuje, že jde o mediální produkt určité části politického a kulturního establishmentu, který je na hony vzdálen idejím autentické pravice. Ostatně, v kuloárech Poslanecké sněmovny se dlouho hovořilo o tom, že po prosazení církevních restitucí nebude mít Miroslav Kalousek valný zájem na udržení vládní koalice. Přesně to se stalo, byť mu ODS hodně nahrála. Politické eskamotérství Miroslava Kalouska mohou občané sledovat velmi dlouho a jistě si vzpomenou na jeho slavné pokusy sestavovat vládu s podporou komunistů. Ani po volbách ho určitě v tomto ohledu inspirace neopustí. Že by tou alternativou měl být ekonomický projekt ANO kontroverzního Andreje Babiše či Úsvit demokracie ambiciózního všeuměla Tomio Okamury? Ani náhodou. Pouze se stále divím, že některé mediálně známé osoby chtějí do takového podniku investovat své jméno a pověst. Máme schopné lidi na všech úrovních. Pokud dnes někdo ODS vyčítá, že nemá v čele charismatickou osobnost typu Václava Klause, ptám se, jakou charismatickou osobnost mají její konkurenti. Je jí Bohuslav Sobotka, Miroslav Hašek, kontroverzní Miroslav Kalousek nebo Andrej Babiš? Současná doba bulvárních médií dokáže vlastně z každého politika udělat pouze karikaturu. Upřímně řečeno, pokud se politika zredukuje pouze na žvanění, populistické kousky a napínání tvrdých loktů, je něco špatně. ODS má desítky starostů, komunálních politiků a na všech úrovních schopných a šikovných lidí a je jich procentuálně mnohem více než v ostatních politických stranách. Navzdory svým chybám jediná ODS může obhájit svobodu a demokracii. Nezapírám, že ODS se v poslední době některé věci příliš nevyvedly. Teď nemám zrovna na mysli aféru Petra Nečase, ale leckdy podléhání zájmům lobbistických skupin, mezi něž počítám i všudypřítomnou byrokracii. Vždyť z mnoha zákonů s původně jasnými záměry se v průběhu legislativního procesu stane neproniknutelná houšť paragrafů. Vinu svalujeme na EU, ale to je pouze jedna část pravdy. Viníky jsme i my sami. V poslední době také ODS zbytečně nadbíhala poptávce veřejnosti. Přitom se často jednalo spíše o umně zpracovávanou poptávku jednotlivých médií. Přes všechna svá pochybení ODS prošla nejen devadesátými lety, ale i lety nového století jako politický subjekt, který vždy hájil principy svobodné společnosti a menšího zasahování státu do věcí, které mu nepřísluší. Dokázala prosadit svou politickou vahou i mnohé nepopulární věci, jejichž význam oceníme v budoucnosti. Možná až příliš lpěla na restriktivní rozpočtové politice, která ale na druhou stranu přinesla větší stabilitu do státních financí než v době celosvětové prosperity za časů vlády Zemana, Špidly, Grosse či Paroubka. Bohuslav Sobotka se sice může na hlavu stavět, ale tuto skutečnost sotva vyvrátí. Nevidím proto potřebu lamentovat nad rozlitým mlékem a vytvářet nějaká nová „autentická“ pravicová spojenectví. Za těmito pokusy se obvykle schovává předchozí vlastní politický neúspěch. Prožil jsem v pravicové straně ODS 22 let, v parlamentních volbách jsem za ni již šestkrát kandidoval a považuji za čest za ni kandidovat i po sedmé. Voliči se mohou spolehnout na to, že nebudeme provádět žádné eskamotérské kousky, ale budeme vždy stát na straně svobody a demokracie a bránit nedotknutelnost práv občanů. Vzhledem ke své historii, široké členské základně a zkušenostem určitě věrohodněji a silněji než ostatní politické subjekty.
Posted on: Tue, 15 Oct 2013 00:18:59 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015