Minutka od sebe k sobě(k) Vzpomínám si, jak mě jedna má oblíbená instruktorka a vyučující (buddhismu) jednou v Brně na dotaz: Prosím tě, jaký retreat by byl podle tebe teď pro nás neprospěšnější? chvíli svýma očima do hloubky zkoumala a pak řekla: No, zdá se mi, že by bylo skvělé navrhnout, aby se praktikující věnovali retreatu na své ego. Normální ego, duchovní ego, nechtěné ego, výstřední ego, protestující ego, ego uctívajících, ego raději sloužících, než... atd. Ego jako hlavní téma s tím, že nepůjde o nic řízeného. Prostě se budeme díky situacím s druhým se svým egem setkávat naplno. Ego bude nemilosrdně vytahováno a reflektováno. Žádné formálně vedené praxe, prostě praktická a atakující výzva si ego uvědomovat tam i jinde, své, své, své ego. Možná jsem tehdy něco z té výzvy chápal, ale až mnohem později mi to zaklaplo jako závora do mých vrat (jak jinak, potřeboval jsem k tomu své údajné nepřátele a udatné nemilosrdné přátele). Georgi Gurdžijev se prý tuze smál žákům, když před ním (po zásahu jejich tzv. citlivé stránky ) apelovali na to, že si dovolil necitlivý zásah vůči jejich osobnosti. Ptal se prý: Víte vy vůbec, kolik osobností se ve vás během dne prostřídá? To ani zvlášť nerozebíral, kolik negativních tendencí a entit si svým chováním a myšlením dnes a denně zveme do své blízkosti. Běžně by to člověku přišlo asi bláznivé - JÁ jsem přece vždycky JÁ a hotovo! Mně nikdo urážet nebude! Věc je ale složitější. Lidé nepříliš dumají o živosti ve světě, na kterém se narodili (přítomnosti oduševnělosti či projevu ducha ve všem živém). Kdeže jsou díla Paracelsa, Erasma Roterdamského, Platóna či Plotína, a Hildegardy z Bingenu, Jana od Kříže a Františka z Assisi, Emanuela Swedenborga atd. Obecně platí, že lidé ve většině nepřiznávají sféře ducha žádnou platnost. Jacípak elementálové (živlové bytosti přírody), jakýpak astrál s pozitivními a negativními entitami, jacípak buddhové, bódhisattvové (v úrovních duchovních dimenzí vysvobození z karmického zrozování jak jej otáčíme my). Jaképak úrovně nad hmotou a nad naší 3D perspektivou? Jaképak nebe, boží Pra-světlo, andělé a archandělé? Vše je jen výmysl. Ano, výmysl nás lidí, kteří se hlásíme k... No, ke komu se vlastně hlásíme? No přece k sobě. My jsme středem vesmíru i přírody. My jsme tím osamoceným středem, který sám sebe určil a vymezil, zrodil a dokončil, vyzdvihnul a glorifikoval. Máme tedy právo všemu poručit (i když už při ovládnutí počasí máme trošku problém). My jsme korunou lidstva - které si ji samo nasadilo. A kdo je patronem? No přece naše ego, naše pracně vybudovaná osobitost a osobnost, naše do sebe ponořené a sebe zvýhodňující ego. Budiž mu chvála na (čem)? Na Zemi i ve Vesmíru, ve vší (ne)pokoře. :-) A tak prosím za všechny nás, kdo tohle máte za přestřel o retreat a pobyt s druhými, kde přijde ego k vědomé a bolestivé újmě.
Posted on: Tue, 15 Oct 2013 21:13:29 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015