Poslední slza Venku prší a po okně stékají kapky deště. ,,Jak ironické,, napadne mě a trpce se pousměji. Slzy nechávám stékat po tvářích.Proč se s nima trápit? Stejně tady v tomto domě nikdo neví, že existuji. V mysli se vrátím k minulosti....... ****** ...........Jsem o jeden rok mladší. Krčím se v rohu svého pokoje a brečím. Z kuchyně slyším, jak se matka s otcem hádají. Nenávidím ty jejich hádky, je to nekonečné a nejvíce to odnesu já. ,,Nech toho Ingrid! Jsi nemožná a ten tvůj malej spratek je stejná svině jako ty!!!,, ,,Bud ticho, Zuzka je i tvoje dítě!!!,, ,,Ty tvoje hádky jsou nekonečné! Co čekáš?? Že budu stále žít s alkoholičkou? Všechno tu čpí alkoholem od té doby , co tě vyrazili z práce!,, ,,Tak se se mnou rozved, když ti to tak vadí!!,, ,,Taky že se rozvedeme!!!,, slyším bouchnout dveře a táta navždy odchází. Znovu se rozbrečím....................... *********** Snažím se pravidelně dýchat. Minulost mě stále dohání.Zlehka se dotknu okna a přejedu po něm. Já vím, jak těm kapkám je. Padají z mraků a přichází o svůj domov. Já o něj také přišla. Z kuchyně se ozve rána. Setřu slzy a jdu se podívat , co se stalo. Máma sedí nad rozbitou flaškou vína. ,,Co tu jen tak stojíš?? Uklid to!!,, rozkřičí se na mě a s druhou flaškou vína jde do obýváku. Už zase je na mol. Sehnu se a sezbýrám to sklo. trochu vydrhnu flek od vína a vrátím se do pokoje. Zhroutím se na postel. ,,Co je tohle za život?,, přemýšlím a vztek na matku ve mě bublá. Nenávidím to tu!!! Vždyt nemáme skoro na nic! Všechno utratí za alkohol!!! Nikdo skoro neví , co se u nás děje . Už dávno jsem se naučila lidem lhát. Ve třídě nikdo ani nic netuší. Se všemi se s hraným úsměvem bavím. Chtěla bych řešit věci jako oni. Třeba s jakým mám chodit klukem, na jaký jít koncert a né jestli je matka zase na mol. Co si mám vzít k jídlu,když doma nic není, že nemám na nové boty a nebo jak mám zastavit krvácející ránu na noze.Ano, je to tak! Jednou jsem se svěřila matce, že mě trápí, jak se stále s tátou hádají. A víte co mi řekla? Cituji:,,Řeš si své problémy sama!!,, To mi bylo třináct a ted ,když je mi 16 se jí nehodlám svěřovat. Udělala jsem to, co chtěla.Řeším si své problémy sama. Vím,že kdybych to někomu řekla, šla bych k psychologovi a skončila asi v děcáku, protože by u nás byla určo sociálka , a to by byl konec. Táta by mě určo nechtěl. Cítí tlak v hrudi a třesou se mi ruce. Už to nevydržím. Je to jako absták. Zamknu si pokoj a jdu ke skříny. Otevřu ji a vyhodím prádlo. Vyndám malou krabičku a z pod fotek a sešitů vytáhnu malý kapesní nůž.......... Jako každý den si vezmu nůž. Prohlížím si ho,prstem projedu po čepeli nože. Jsem blázen? Asi ano. Pousměji se. Jediné místo, kam se můžu říznout bez toho, aby si toho někdo všiml je stehno. Stále nosí kalhoty, ale kdybych se řízla do ruky všimli by si toho, nebot nosím jen krátká trička. Vytáhnu si nohavici tepláků co nejvíce a trochu se zarazím. Pořádně si prohlédnu svojí nohu. Asi jsem to tedka vůbec nevnímala, protože mám snad miliony jizev a nových zářezů na noze. Jen nad tím zakroutím hlavou. Stáhnu nohavici a vytáhnu si tu druhou. Druhá noha je čistá.Napětí v mém těle přidá na síle a já ho musím nějak uvolnit. Pootočím si nůž v ruce, aby mi dobře zapadl do ruky a přiložím ho k noze. Přitlačím a rychle přejedu po noze. Trochu se naštvu,protože neteče žádná krev. Nevím, ale pohled na krev mě uklidnuje. Tedy jen na tu moji. Ještě jednou rychle přejedu a tentokrát se mi povede zajedu dost hluboko. Dokonce až moc, ale to nevadí. Hlavně , že jsem se trochu uklidnila. Pustím si písničky. Začnu se smát. Cítím se svobodná. Tak lehká,volná. Ve škole jsme se učili, že když se zraníme s krví jde z těla pryč i stres a td. No měla pravdu naše učitelka, já jsem toho důkazem. Dny míjejí a každý den vezmu do ruky nůž či žiletku. Jizvy přibývají. Chtěla bych s tím skončit. Vážně bych chtěla. Ale nejde to. Je to silnější ,než já. Je asi 11 hodin večer . Máma šla do hospody. Určitě se nevrátí dřív , jak ve 4 ráno. Snažím se usnou, ale nejde to. Vracím se do minulosti. ************************ Je mi asi 7 let. Jsem s mámou a tátou v zoo . Smějeme se , jsme štastní. ...............*********************** ..............Ne , takhle už to nejde!!! Strhnu ze sebe peřinu a sednu si do okna. nesmím se vracet do minulosti. Nesmím! ted jsem v přítomnosti a čeká mě ještě asi 4 roky mizerná budoucnost. Až dodělám střední vypadnu od ní! Najdu si práci. Udělám všechno proto, abych mohla utéci od matky. Zatínám pěsti.Potřebuji se říznout. Chci vidět tu červenou tekutinu, tu která je pro nás tak důležitá. Potřebuji to! Ale nesmím! Dneska už jsem se přeci řízla! Nesmím se začít řezat častěji! Ne nesmím! Ale já chci......... Je to boj,v kterém nemohu vyhrát. Boj s mojí rozumnou částí a tou , která utíká před bolestí. S tou, která se uklidnuje řezáním. Kdybych měla druhou šanci už s tím nikdy nezačínám. vybrala bych si jinou cestu . Když jsem s tím začínala, říkala jsem si, že to bude max. 3 krát měsíčně.Pak to bylo každý týden a ted každý den. Někdy už i víckrát. Na začátku jsem si říkala, že je to dobré, že to mám pod kontrolou, ale není to tak. Pravda tě dostihne, at běžíš sebevíc rychleji. ,,Nikolo, pojd sem!,, ,Co zase chce!!, napadne mě a jdu za ní Leží v posteli. Vedle ní je asi 10 flašek od piva. ,,Ano?,, ,,Přines mi ještě pivo,, ukáže směrem do kuchyně a převalí se na druhý bok. Projdu zakouřeným obývákem do kuchyně a zarazím se. Matka asi měla záchvat vzteku, v kuchyni je vše vzhůru nohama. Vezmu pivo a vrátím se k ní. ,,tady máš to pivo.,, řeknu a chci odejít ,,Čekej,, ,,Co je? ,,Mluv se mnou slušně ty spratku.,, ,,Vždyť jsem nic neřekla,, ,,Ne? ne? Takhle se ke mě nebudeš chovat. ,, vstane a vrazí mi facku.,,Vzpamatuj se holčičko, takhle se mnou nebudeš mluvit.,, spadnu mezi ty sklenice piva. Pořežu si ruce a hlavou se praštím o skřínku. ,, Ted vypadni,, zaburácí matka. S radostí odejdu. Nenávidím jí! takhle je to skoro každý den. jdu do koupelny. Odhrnu všechen bordel a umyji se pod tekoucí vodou. Naštěstí mi tam nezůstalo skoro žádné sklo. Zavřu se v pokoji. Všechny ty hádky, alkohol , krev. Od 13 let jsem si procházela peklem.Už to nevydržím. Já to vím. Prohlížím si své jizvy . Stoupnu si před zrcadlo. Jsem hnusná! Jsem vyhublá, což maskuji volným oblečením. Mám kruhy pod očima, které nezamaskuji už ničím a ty jizvy!!!! Vezmu fotku mě a táty s mámou. Podpálím jí. Rozbrečím se. Minimálně 5 krát denně brečím. Znovu bych s řezáním nezačínala. O polovinu mi to můj život zhoršilo. Vezmu nůž a oknem uteču pryč. Tma. Zatuchlina. Špína a zima. Takto se dá popsat má situace. Jsem v jednom tunelu. Už se nepoužívá. Vždy sem utíkám ,ale dnes zde umřu. Rozhlídnu se kolem sebe. Stromy, rybník, nějaká bažina. No pěkné místo na umírání. Vážně! Vyhrnu si kalhoty. Pořežu se. Potom si pořežu hřbet ruky. Pootočím ruku a podívám se na své modré žíly, které prosvítají z pod téměř průhledné kůže. Usměji se. Říznu se, jednou , dvakrát............. Dělá se mi špatně. Točí se mi hlava, ale dál se směji. Vidím před očima obrázky z dětství, smích , radost a pak smutek, krev, opilá matka............... Tma. Všude kolem mě je ticho. Rozmazává se mi pohled na oblohu a pak tiše utichá mé srdce. Buc- Buch - Buch stále slaběji, stále tišeji. Pak už ho neslyším vůbec. Poslední slza mi steče po tváři.Zavřu oči. Stratila jsem život. Promarnila jsem ho. Propadám se do tmy. Už je konec. Už se nebudu trápit. Už nebudou slzy, bolest, ale ani lepší budoucnost. Je konec.....................*Natt*
Posted on: Tue, 12 Nov 2013 19:02:36 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015