Udělala jsem to znova. Jeden rok z každých deseti to provedu - Něco jako putovní zázrak, kůže mi září jak nacistické stínítko na lampu, z pravé nohy mám těžítko na papír, tvář nepokrčenou jak jemné židovské prádlo. Dej pryč ten ubrousek, můj nepříteli! To tě tak děsím? - Nosem, jamkami očí, kompletním chrupem? Ten kyselý dech, ten se vytratí za den. Brzo, už brzo maso, polknuté jeskyní hrobu, se na mně zabydlí a já se změním v tu ženu, která se směje. Je mi teprve třicet. A jak ta kočka musím umírat devětkrát. Tohle zž je teď potřetí. Co je to za fušeřinu, znicovat každé desetiletí? Celý ten milioón vláken. Dav chroupající buráky se dere dovnitř, chce se na ně podívat, jak mi vybalují ruku a nohu – náramný striptýz. Pane a dámy, račte mi juknout na ruce, račte i na kolena. Možná že jsem jen kost a kůže, ale i tak jsem to já, pořád jedna žena. Bylo mi deset, když se to stalo prvně. To byla nehoda. Podruhé jsem chtěla vydržet a nevrátit se vůbec, už to vzdát. Houpala jsem se uzavřená jak mořská škeble. Museli mě volat, zavolat a obírat ze mne červy jak lepkavé perly. Umírat Je umění, jako všechno ostatní. V tom já se vyznám přímo skvěle. To umím tak, že to pálí, že je to jak peklo vřelé. To já umím. Že to cítím v celém těle. Mohli byste aspoň říct, že mám nadání. Je dost jednoduché udělat to v cele. Je dost jednoduché udělat to azůstat v tom. TO je tak teatrální návrat za bílého dne na stejné místo, k stejné tváři, k docela stejnému, hulvátsjy natřesenému zavolání: ,,No, to je zázrak!' Tohle mě znava vždycky oddělá. Existuje taxa za pohled na mé jizvy, taxa za poslech mého srdce -- ono fakticky bije. A existuje taxa, setsakra vyoká taxa za slovo, za dotek, za špetku krve, za kousek mých vlasů, za cárek šatů. Je to tak, Herr Doktor. Tak je to, Herr Nepřítel. Jsem váš opus, vaše drahocené bejby z ryzího zlata, které roztaví výkřik. Svijím se, pálí to jak plamen. Nemyslete, že nejsem s to ocenit váš nevšední zájem. Popel, jen popel -- musíte do něho šťourat a hrabat? Maso a kost tam nejsou, ber kde ber -- kostka mýdla, snubní prsten, zlatá plomba. Bacha, Herr Lucifer, Bacha Herr Bůh. Povstávám z popele, Vlasy mám z rudých stuh A žeru muže jako vzduch. od Míry Zenkla
Posted on: Sat, 06 Jul 2013 09:09:22 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015