akřka neustále se poslední roky mluví o společnostech, jejichž podnikání označují někteří experti za novodobou lichvu. Jedná se o případy, kdy si běžný člověk půjčí na rok určitou částku (např. na vybavení domácnosti) a po roce zaplatí (včetně všech souvisejících poplatků apod.) i dvakrát více, než si půjčil. Společnosti poskytující tyto půjčky, lze říci nemorální půjčky, půjčují své vlastní prostředky, takže nepodléhají dozoru České národní banky jako bankovní instituce. Problém je v tom, že půjčování vlastních peněžních prostředků veřejnosti je volnou živností a tak se takové pochybné společnosti nemusejí obávat příliš důkladných kontrol. V souvislosti s takovými půjčkami se ovšem neustále objevuje otázka, zdali lze tento nešvar nějakým způsobem regulovat. Zákonodárci nyní v rámci návrhu nového znění občanského zákoníku přišli s maximalizací úrokových sazeb u půjček. Jak pro FinExpert.cz zdůraznila Zuzana Kuncová, tisková mluvčí Ministerstva spravedlnosti ČR: Je třeba ovšem podotknout, že to zdaleka nemusí být konečná verze, neboť návrh nového občanského zákoníku bude teprve rozeslán do oficiálního připomínkového řízení (konkrétně 12. května 2008). Uvidíme, jak tento návrh dopadne, a zdali nakonec nezvítězí lobby uvedených institucí poskytujících relativně nemravné půjčky schovaná za svobodu podnikání a volný trh. Návrh nového občanského zákoníku hovoří v § 1587 následujícím způsobem: § 1587 - Úroky (1) Mají-li být plněny úroky a není-li ujednána jejich výše, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li takto úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. (2) Strany mohou ujednat úroky vyšší, nejvýše však dvojnásobek sazby stanovené v odstavci 1. Ujednají-li si vyšší úroky, platí za ujednanou výše nejvýše přípustná. Co vyplývá z návrhu Z výše uvedeného vyplývá, že horní limit úrokové sazby by nebyl stanoven absolutním číslem, ale vždy jako dvojnásobek úrokové sazby úvěrů poskytovaných bankami v daném místě bydliště či sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nový občanský zákoník by dále v budoucnosti neměl připustit, aby občanský zákoník upravoval smlouvu o půjčce a obchodní zákoník smlouvu o úvěru. Obě smlouvy by měly být upraveny pouze v občanském zákoníku a obchodní zákoník by měl řešit pouze specifika ve vztazích mezi podnikateli. Nový občanský zákoník by také měl zavést absolutní výši úroků do podání žaloby, pokud dlužník přestane splácet. Touto hranicí by měla být výše dluhu. Toto by mělo věřitele motivovat, aby co nejrychleji zahájili soudní řízení a nenechali tyto úroky narůst do astronomických výšin. Po zahájení soudního řízení by již žádný maximální absolutní limit úroků nebyl aplikován. Česko by nebylo výjimkou V případě přijetí návrhu nového občanského zákoníku s aplikací maximální úrokové sazby by Česká republika nebyla žádnou výjimkou v rámci vyspělých evropských zemí. Příkladem může být Francie, kde maximální úroková sazba činí v současnosti 8 % p. a. a zahrnuje i veškeré související náklady na půjčku. Z tohoto pohledu se tak nejedná ani o úrokovou sazbu, ale z pohledu české legislativy, konkrétně zákona o spotřebitelském úvěru, o ukazatel zvaný RPSN (roční procentní sazba nákladů). Tento ukazatel zohledňuje veškeré platby spojené se spotřebitelským úvěrem, to znamená nejenom samotné splátky úvěru (závislé na úrokové sazbě), ale i související povinné pojištění, poplatky spojené s vyřízením a správou úvěru apod. Někde ubrat, někde přidat, výsledek je stejný Pokud tedy český legislativec chce v rámci novely občanského zákoníku limitovat maximální úrokovou sazbu, nelze očekávat, že hodnoty RPSN pohybující se i v řádu stovek procent v případě půjček poskytovaných různými „pochybnými“ společnostmi, by se významným způsobem snížily. Jelikož není pro tyto společnosti nic snadnějšího než zvýšit poplatek za vyřízení a správu úvěru, či zdražit související povinné pojištění. A prodávat předražené pojištění k úvěru je obecně nepostižitelné. Hodnota RPSN, která představuje pro tyto společnosti žádoucí profit, tak zůstane stejná. Řešení situace není snadné Novela občanského zákoníku se ovšem snaží chránit spotřebitele na finančním trhu, a to ji nelze v žádném případě upřít. Obdobných pokusů již ovšem bylo dost. Vzpomeňme např. právě na zavedení ukazatele RPSN, který vše přesně zohledňuje a porovnává. Přesto i hodnota RPSN ve výši např. 400 % neodradí některé spotřebitele, aby si takovou půjčku vzali. Tento stav souvisí s nízkou finanční gramotností v České republice. Tu potvrdil i výzkum, který si nechalo vypracovat Ministerstvo financí ČR, ze kterého např. vyplývá, že dle jiných ukazatelů než RPSN se u spotřebitelského úvěru rozhoduje více než 80 % oslovených. A to i přesto, že ukazatel RPSN byl právě pro běžné lidi konstruován a jednoznačně říká, že čím vyšší je jeho hodnota, tím je daná půjčka méně výhodná. A povinnost zveřejňovat RPSN především u půjček a spotřebitelských úvěrů mají všechny subjekty veřejně nabízející tyto produkty. Z uvedeného by se tedy mohlo zdát, že stát svoji funkci splnil, když tento ukazatel zavedl, ovšem velká část populace neví, jakým způsobem jej má interpretovat, a to je ten zásadní problém. Z nedávného rozhovoru, který jsem měl s bývalým náměstkem MFČR a bývalým ombudsmanem Poštovní spořitelny Tomášem Prouzou, vzešla z jeho strany myšlenka kromě RPSN u každé půjčky (resp. spotřebitelského úvěru) povinně zveřejňovat i kolik klient zaplatí měsíčně a kolik zaplatí celkem. Jde opravdu o to, že ukazateli RPSN obecně nikdo, kdo se financím příliš nevěnuje, nerozumí. Ale pokud by byly zveřejněny i další dvě uvedené informace, možná by si lidé více uvědomili, jestli mohou takový úvěr splácet či nikoliv. Nepodlehli by tak snadno každodenní reklamní masáži typu, že „ padesát tisíc korun je jenom za pětistovku“. Neustále se zvyšující počet exekucí, které jsou výsledkem nesplácených spotřebitelských úvěrů a půjček, jsou toho bohužel jasným důkazem. Naše děti by již měly být finančně gramotné Jak vyplývá z příspěvku, stát prozatím volí především represivní prostředky tím, že zavádí různé povinné ukazatele a jejich zveřejňování, chce maximalizovat výši úrokové sazby apod. Ovšem na druhou nechává neomezené půjčování peněz jako volnou živnost bez významnější míry regulace. Spíše než represe by se ovšem osvědčila prevence, a to v oblasti finančního vzdělávání, kam lze zařadit peněžní, rozpočtovou a cenovou gramotnost. Tyto znalosti současné generaci bezesporu chybí a potvrzují to jak výzkumy, tak i bohužel zmíněný rostoucí počet exekucí. V této oblasti ovšem MFČR ve spolupráci s MŠMT a MPO rozjíždí projekt zavádění finanční gramotnosti do osnov základních a středních škol. Zdá se, že se v této oblasti začíná konečně blýskat na lepší časy. Více o projektu finančního vzdělávání, jak v rámci základních a středních škol, tak v rámci celoživotního vzdělávání, se lze dočíst v tomto
Posted on: Sat, 26 Oct 2013 21:56:57 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015