Ahojky...krátká jednorázovka...myslím že tohle by si přálo hodně holek, trošku víc hodně šťastná povídečka čtěte ;)) Ross Lynch and Me Nikdy jsem nečekala, že se to stane, ale stalo se to….Je to jako zázrak…. Jednoho dne jsem šla jako obvykle do obchodu pro svačinu do školy, když v tom jsem uslyšela svou nahrávku písničky v rádiu. „Co to? Oni mě hrají v rádiu?“ pomyslela jsem si. A dávala si tuhle otázku pořád dokola, dokud mě nezačala bolet hlava. Najednou jsem uslyšela své jméno: „Prosíme aby se slečna Wek dostavila na vyhlášení v Jarním parku, kde se koná jarmark.“ Zaváhala jsem…Ale nakonec jsem se rozběhla k místu, kde stál jarmark. Zastavila jsem se a málem jsem omdlela nadšením. U vyhlašovacího pódia stál kluk mých snů. Viděla jsem ho jen ze zadu a proto jsem nevěděla kdo to je. Měl plavé blond vlasy. A stylové oblečení. Otočil se a já myslela, že se už nevzpamatuju. Byl to Ross Lynch. Jeho oříškové oči zajiskřily a on promluvil: „Ahoj, Gratuluju…“ „A za co?“ optala jsem se a byla trošku nervózní z toho nátlaku. „Ta tvoje písnička…Je skvělá…Máš nádherný hlas…Nechtěla by ses přidat ke skupině R5?“ usmál se na mě tím kouzelným úsměvem. „Moc ráda!“ vyhrkla jsem, a on se usmál. „Tak pojď!“ naznačil abych šla za ním. Šla jsem bez námitek… Ocitli jsme se před domem. Trochu mě zklamal, ale R5 se snažili žít jako normální rodina a tak mě to nepřekvapovalo. Otevřel dveře a pokynul mi abych vešla. Šel hned za mnou a zavřel za sebou. Všichni už čekali asi věděli, že příjdu. Stáli tam paní Lynchová, Rydel, Rocky, Riker, pan Lynch a Ratliff. Vítali mě tím do rodiny. Věděli, že mi rodiče zemřeli, a že jsem vyrůstala sama. „Vítáme tě do rodiny! Aby jsi pasovala do R5, musíš si změnit jméno...“ paní Lynchová ke mně přistoupila a usmívala se. „Vybrali jsme jméno Rose, pokud se ti líbí.“ ozval se Ross. „Je nádherné!“ žasla jsem. „Jsem rád, že se ti líbí. Vymyslel jsem ho.“ Rocky se na mě usmál. Oplatila jsem mu úsměv. „Tak pojďte nemáme mnoho času.“ Usmála se na všechny paní Lynchová. Ross zašel pro text písničky a podal mi ho. „Ze začátku ho můžeš číst.“ mrkl a šel se všemi do studia. Běžela jsem za nimi. Pustili hudbu a začali zpívat. Já jsem se snažila držet tempo. Když písnička skončila všichni se na mě dívali jako na boží stvoření. Jenom Rydel mě začala nenávidět, že zpívám líp než ona a mám klučičí náklonost. Všimla jsem si jejich pohledů a radši zmizela do pokoje. Po chvilce na dveře kdosi zaťukal. „Vstupte.“ řekla jsem. Dveře se otevřeli a v nich stál Riker. „Rose…Nevěděl jsem, že umíš takhle dobře zpívat…“ usmál se na mě a pokračoval: „Umíš dokonce lépe zpívat než Rydel…Kde jsi se to naučila?“ „Nikde, umím to odjakživa.“ odpověděla jsem mu. „Jsi skvělá, myslím že by jsi mohla být už na našem prvním koncertu na jarmarku. Co ty na to?“ pousmál se. Přikývla jsem a snažila se potlačit smutek z toho, že mě Rydel nenávidí…. Další den jsme všichni ,sladění do růžové, šli na koncert. Moderátor nás ohlásil a já byla nervózní. Všichni šli na pódium a já měla počkat na signál. Zazpívali jednu písničku a poté Rocky ohlásil: „Dnes tady máme pro vás novinku! Ve skupině máme nového člena! Přivítejte Rose.“ Ross ke mně přišel, chytil mě za ruku a vedl doprostřed pódia. Stála jsem tam jako tvrdé Y. Ross začal vybrnkávat první akordy z písničky. Podívala jsem se na Rosse a on se na mne usmál a povzbudil mě. Otočil se na fanoušky a začal zpívat. Publikum vydávalo jásot. Přidala jsem se. Všechny oči publika se dívali na mě. pozorovali nově stvořenou hvězdu. Písnička skončila. Já se vesele usmívala a měla jsem zavřené oči. Otevřela jsem je a spatřila jsem publikum jak jásá. Můj Make-up se celý třpytil. Můj pohled přeletěl na Rosse, který se mi poklonil a mrkl. Odešli jsme z pódia a Ross mě objal a vyzvedl do vzduchu. „Ty jsi to dokázala!“ pravil a smál se. „To jo…“ kývla jsem. Nikdy dřív jsem necítila ten pocit. Byl naplněný síly a lásky k hudbě. Zpatřila jsem Rydel jak mě propichuje pohledem. Zesmutněla jsem. „Rossi víš…Já musím jít…“ odvrátila jsem pohled a běžela dolů po schodech. Snad mě nesledovali. Nevěděla jsem co se děje… Běžela jsem po ulici až na fotbalový stadión. Přeletěla jsem přes něj jako střela a pokračovala až k jezeru. Jezero vyzařovalo jasné modré světlo. Dávalo mi pocit útěchy, ale já nebyla klidná. Byla jsem roztřesená. Rozbrečela jsem se…Někdo mě sledoval a teď si sedl vedle mne. Usmíval se na mě. „Co se ti stalo?“ optal se mě, ten jehož jsem tajně nenáviděla, ale i milovala. „Nic…“ řekla jsem s pláčem. Utřel mi slzy. „Nemusíš to tajit. Rydel je žárlivá, když je někdo lepší než ona, snaží se ho sesadit. Nic i s tím nedělej.“ usmál se a podíval se do mých očí, které měly modro-šedý odstín. Políbil mě…. Dál si ten den nepamatuju…Musela jsem omdlít a z nějakého důvodu jsem se ocitla v pokoji, který byl plný růží a jiných květin. Vstala jsem a šla ke dveřím. Za dveřmi stál Ross…Ten jehož jsem milovala….Jeho oči zářily jistotou a láskou. Natáhl ke mně ruku a já ji pevně chytila. Objal mne a já s ním šla do sálu. Bylo tam mnoho fanoušků. Ale i Rydel a ostatní. Usmívala se na mne a přistoupila. „Víš já…neměla jsem na tebe žárlit. Jsem hrozná, měla jsem v tobě najít kamarádku. Jsi skvělá zpěvačka. Odpustíš mi to?“ „Samozřejmě“ objala jsem ji. Poté mě Ross políbil…..A já věděla, že jsem našla novou, skvělou rodinu…… The END. *Wek*
Posted on: Tue, 12 Nov 2013 19:36:08 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015