Poznámka k dnešnímu textu Jakuba Patočky, kterou jsem reagoval v diskusi pod ním na své zdi. -- Jednou věcí je to, že tu posledních sedm let vládne pravice. I proto je její odpovědnost za situaci, ve které se nacházíme větší. ČSSD ale vládne podobně dlouho v krajích. Tudíž i ona nese svůj díl odpovědnosti. Za klíčové považuju to, že veřejnost ztrácí důvěru vůči všem zavedeným stranám, tudíž se bude stále více přiklánět k subjektům, které nelze označit za standardní. Krize všech etablovaných stran se projevila nejpozději ve volbách v roce 2010. Sám jsem o tom psal několikrát, jen zevrudná analýza volebních výsledků naznačuje, že dochází k nezintegraci systému, která bude nahrávat dosud mimosystémovým subjektům. Málo nebo vůbec se zkrátka hovoří o sytémové dynamice české stranicko-politické soustavy, jejíž počátek lze datovat volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Zatímco pro období od roku 1996 do roku 2006 je charakteristické, že docházelo ke koncentraci volebních hlasů, poslední sněmovní volby tento trend zvrátily. Ve volbách v roce 1996 činil součet hlasů pro ČSSD a ODS 3 396 810 hlasů. Znamenalo to, že obě hlavní strany české stranické soustavy volilo dohromady 56,06 %. Pro občanské a sociální demokraty to znamenalo zisk 129 mandátů. V předčasných volbách v roce 1998 pak ČSSD v součtu s ODS obdržely 3 584 671 hlasů, což činilo v přepočtu na procenta zisk 60,05 % hlasů. Mandátů mezi dva nejsilnější subjekty české politiky připadlo 137. Tento trend spočívající v koncentraci hlasů pro oba hlavní póly české stranické soustavy pak kulminoval v roce 2006. ODS a ČSSD tehdy volilo neuvěřitelných 3 621 302 voličů, což pro ně znamenalo zisk více jak dvou třetin hlasů (67,70 %) a 155 mandátů. Jinak řečeno, v roce 2006 obsadili občanští a sociální demokraté více než tři čtvrtiny Sněmovny. Zvrat přinesly volby v roce 2010. Velké a doposud dominantní a etablované strany české pravice a levice ztratily v součtu 25 % hlasů, v absolutních číslech přišly celkem o neuvěřitelných 1 408 243 voličů z voleb v roce 2006. V přepočtu na mandáty to znamenalo, že ODS přišla o 28, ČSSD o 18 poslaneckých křesel. Součet hlasů pro ČSSD a ODS klesl na 2 213 059 hlasů, dohromady získaly poprvé od voleb v roce 1992 méně než polovinu hlasů, přesně 42,30 %. Celkové pak obsadily pouhých 109 křesel ve Sněmovně. Za tímto volebním výsledkem lze identifikovat to, co mnozí nazývají znechucením veřejnosti ze všech stávajících politických elit. Týká se to z logiky věci především právě dvou nejsilnějších politických stran. Sytémovou změnu spočívající v přechodu od koncentrace hlasů k jejich roztříštěnosti pak potvrdily volby do krajů loni na podzim. Zatímco v krajských volbách v roce 2008 činil součet hlasů pro ČSSD a ODS 1 731 724 hlasů, po přepočtu na procenta 59,42 %, letos na podzim to bylo už pouhých 946 042 hlasů. Po přepočtu na procenta jen 35,86 %. Většina komentátorů upozorňovala především na úbytek hlasů pro ODS. Ano, občanští demokraté jsou v rozvratu, což se týká také pravice ve svém celku. Připomenout je ale potřeba také to, že hlasy ztrácejí i sociální demokraté. Jediným subjektem, kterému neubývají voliči, jsou komunisté. KSČM je v současnosti nejstabilnějším prvkem české politické soustavy. Rozptyl hlasů, s ním spojená nespokojenost velké části veřejnosti s politikou, tak vytváří volný prostor, a to prozatím především na pravici. V kontextu vývoje české politiky je nyní nejpalčivější otázkou budoucnosti, kdo uvolněný terén obsadí. Lecos může napovědět již výsledek lednových prezidentských voleb. To, že se stal Zeman prezidentem není tedy počátkem krize, jak tvrdí TOP 09 a naznačují mnozí novináři, nýbrž jejím produktem. Přesně, jak píše dneska Jakub Patočka: "věrohodnost v očích čím dál většího množství lidí ztrácejí všechny instituce, které tvoří opěrné pilíře české demokracie, jak se zde po roce 1992 formovala. Lidé ztrácejí valem důvěru ke všem zavedeným politickým stranám a přestávají rovněž důvěřovat médiím, jejichž popis skutečnosti se tak radikálně odlišuje od jejich vlastního empirického pozorování." To samozřejmě neznamená, že Zeman na Hradě tuto krizi české politiky neprohloubí. Avšak vyhlašovat v souvislosti s ním boj na obranu demokracie, aniž bychom nastínily příčiny a kontext oné krize, je analyticky chybné, nevěrohodné a vlastně i lživé. Jen z takto načrtnutého rozboru zkrátka vyplývá, že problém má širší povahu a hlubší souvislosti. Shodit to pouze na počínání Zemana na Hradě může sice Kalousek, který sleduje svoji politickou strategii, avšak novináři nejen že by mu to neměli zobat z ruky, nýbrž by právě na tyto dlouhodobé tendence měli upozorňovat.
Posted on: Fri, 19 Jul 2013 09:27:03 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015