Poznámky k biblickým textům liturgie 17. neděle v mezidobí Gn 18,20-32 Kol 2,12-14 Lk 11,1-13 28. července 2013 Dnešní texty jsou známé, není těžké jim porozumět. Udělejme si inventuru. Není těžké určit literární druh prvního čtení – je rozhovorem. Ne každý návštěvník kostela rozpozná náboženský druh textu. /1 Nezbytnou podmínkou rozhovoru je vzájemná otevřenost. Týden jsme promýšleli text evangelia z minulé neděle: Martě se dostalo od Ježíše úplně jiné odpovědi, než čekala. Rozhovor s Hospodinem skončil Abrahám (měl za to, že v Sodomě a Gomoře je 10 spravedlivých). Bůh nikdy nekončí rozhovor s námi. To z naší strany často spadne farizejská zábrana sebejistého vědomí, když si bláhově myslíme, že víme, „jak to je“ – a rozhovor skončí. Vážíme si toho, že s námi Bůh mluví. Kteroukoliv denní nebo noční hodinu s ním můžeme mluvit. Kdo je pečlivý, stojí o porozumění s Bohem, aby jeho modlitba nebyla subjektivním projektem nebo virtuálním rozhovorem. Židé se v modlitbě dostali vysoko, jsou zvyklí slovo Boží promýšlet. Studium Písma je pro ně – právem – součástí modlitby. Ježíšovo vyučování rozmluvy s Bohem má teprve vysokou úroveň. Navíc nás Ježíš učí přesně myslet a pečlivě se vyjadřovat. Nepečlivě volená slova jsou pramenem nedorozumění. /2 Mrzí mě, jak s Ježíšovým slovem zacházíme. (Když jsem byl malý, nechutnalo mně modlení, mše, květák a špenát.) Je nám rozmluva s Bohem příjemná? Máme si s ním o čem povídat? Vidí na nás děti, že nás rozhovor s Bohem těší? Koho by bavilo odříkávání modliteb? V textu dnešního evangelia najdeme: vyučování o rozmlouvání s Bohem, podobenství a dovysvětlení. Účastnil jsem se „Ekumenického setkání nad Biblí a uměním“. Letošní téma bylo „strach“. /3 Nejvtipnější přednášku měl MUDr. Honzák. Přednášel o fungování mozku při strachu. Nestihl jsem ale v poznámkách vše zapsat, přednáška byla rychlá. Možná jsem byl nejpozornějším posluchačem (téma „strachu jsem navrhoval já), ale bez prostudování poznámek zatím nejsem schopen přednášku opakovat. (Pokaždé si na přenášce píšu poznámky, i když dostanu hlasový záznam přednášky. Při psaní víc zapojuji mozek než při pouhém naslouchání.) Rád se k poznámkám vrátím. Děti učíme umění učit se. Ve škole dostávají domácí úkoly, učitelé zkoušejí, jak si studenti osvojili vyučovanou látku. Proč si stejně nepočínáme v kostele? /4 Slovo boží je nám darováno k porozumění, a to vyžaduje svou námahu, práci. Zapomněli jsme na biblické (starozákonní) vyučování o umění rozmluvy s Bohem. To pohan politý křestní vodou používá „Modlitbu Páně“ jen jako mantru. (A Marek Orko Vácha vtipně řekl: Někteří lidé mají modlitbu „Zdrávas Maria“ za druhou sloku „Otčenáše“.) V evangeliích máme tři verze „Modlitby Páně“. Která z nich je ta správná? „Modlitba Páně“ je spíše návodem k rozmluvě než modlitbou, proto platí všechny verze. Modlitba není magickým textem, který má pohnout s Bohem. Bůh není bankovním automatem, který nám nedá ani haléř, pokud neuvedeme přesně kód. Bůh nepracuje jako počítač, který se se mnou nebaví, dokud neuvedu přesně všechna písmena přihlašovacího hesla. To někteří lidé jsou nervózní, když se v kostele některé slovo řekne jinak. /5 Někteří duchovní jednou měsíčně slouží latinskou mši, vedou lidi k latinskému „Otčenáši“. (Jeden pravil, že Bůh má rád latinu.) V cizí řeči se mohu modlit jen tehdy, jsem-li v tom jazyku schopen přemýšlet. Ale nejprve potřebuji Ježíšovým slovům rozumět ve své řeči. Co znamená? „Otče“? (Necpěme tam hned alegorický význam slov. Nejde o to, co napadne nás, i kdyby to bylo sebechytřejší. Zmlkni, poctivě se nejprve uč naslouchat starozákonnímu vyučování o modlitbě, až pak můžeš vstoupit do Ježíšovy vyšší školy.) Co znamená: „Posvěť se jméno tvé“? Co znamená biblicky „jméno“? Co Ježíš míní slovem „posvětit se“? Co to je „království Boží“? Jak má „přijít“? Je tu, není, kde se zdržuje, co mu brání v příchodu? O čem to mluvíme? Co si přestavujeme pod „chlebem vezdejším“? Co když děcko řekne: „Já mám raději rohlíky“? Co znamená biblicky „odpustit“? Co „pokušení“? Může Bůh pokoušet nebo ne? Kolik rabínských výkladů jsme už slyšeli. Jak můžeme říkat slova, kterým pořádně nerozumíme? Můžeme si dovolit to, co někteří učitelé přehlížejí – opakovat slova učitele aniž jim děti rozumí? To je mrzačení člověka. Nejme zmrzačeni svými duchovními? Říkejte nám to! Prosíme!. Nevytýkají nám právem někteří nekatolíci, že místo studia Božího slova a porozumění, jak si Ježíš náš život představuje, raději sháníme přímluvu a protekci nejrůznějších svatých? Je třeba Boha přemlouvat jako přítele nebo ne? Co to je „neodbytnost“ vůči Bohu? K čemu je prosebná modlitba? Co znamená „hledat“? Co „tlučte“? Nemáme tak dlouhou ruku, abychom tloukli Bohu na jeho bránu. Jaká je nejdůležitější prosba podle Ježíše z dnešního evangelia (a jak jí rozumíme)? Teď u nás frčí modlitba ruského poutníka, kterému jakýsi stařec poradil, aby 20.000krát denně opakoval slova: „Bože, buď milostiv mně hříšnému“. Chudák, jen žebral, neměl čas na nic jiného. (Ledaskdo doporučuje něco, čím se sám nekrmí.) Sestry Lazarovy (které neuměly číst a psát) byly moudré, nešly za ruským „starcem“, nechaly se vyučit v modlitbě Ježíšem. Když Lazar onemocněl k smrti, neříkaly slova „Otčenáše“, ale jejich modlitba byla přesně v Ježíšově stylu. (Ta slova je ukonejšila. Ježíš o Lazarovi věděl a nemusel být připomínán.) Ježíš se velice namáhal a víme, jak byl tlačen časem (pro pronásledování zbožných modlitebníků). Ale stihl nám říci vše, co potřebujeme. Stihl s námi vstoupit do manželství, i když svatba proběhla pár hodin před zatčením. /6 Porozumět Bohu dá nějakou práci, vždyť je nejvyšším poznáním. Bez porozumění druhému býváme někdy v koncích. Židé v Osvětimi naříkali: „Hospodine, vedl jsi nás k soucitu se zvířaty. Dal jsi nám příkaz nezabíjet krávu a její telátko ve stejný den. Nezabíjet ptačí matku s jejími mláďaty ve stejný den. Ale tady jsou denně zabíjeni rodiče se svými dětmi …“ Kdo nepečuje o pečlivé porozumění Bohu, může se lehce dostat se svými modlitbami do slepé uličky a může lehce o důvěru v Boha (o víru) vlastní vinou přijít. Doufejme, že nás nepotká válka, že se včas budeme stavět zlu, aby nepřerostlo do takové míry, kdy se už bez velikých obětí nedá přemoci. Ale každý se můžeme dostat do tíživých situací: třeba nemoci nebo neštěstí v rodině. Nerozpoznáme-li příčiny zla, může se naše neporozumění Bohu stát mučivým. Proč zůstávat v porozumění Bohu na úrovni Abraháma (které bylo ale větší než to naše stále „pohanské“)? Za 4 tisíce let nám Bůh věnoval mnoho a mnoho dalších vyučovacích lekcí. Proč tak málo lidí jen slovo boží vyslechne, ale už ho nepromýšlí? Úcta k přednášejícímu, ke kazateli, natož k Božímu slovu, vypadá jinak než pouhé papouškování (papoušek slovům nerozumí). Omlouvám se za dnešní opakování – už jsme si všechny ty pojmy vysvětlovali. ------------------------- Poznámky: /1 Rozhovor Abrahama s Hospodinem je modlitbou. Ale ne každý rozhovor je modlitbou. Nemyslím zrovna na příklad rozhovoru Kaifáše nebo Piláta s Ježíšem. /2 Přímluvy v liturgii mívají nevalnou úroveň. („Bože, dej chléb hladovějícím, politikům dej moudrost …“) Jak se vám líbí výzva: „Tajemství víry“, a naše odpověď: „Tvou smrt zvěstujeme“? Tajemství je běžně chápáno jako něco, co se nemá prozrazovat. Média oznamují: „Tam a tam přišlo o život tolik a tolik lidí“. My máme veřejně zvěstovat (životem) Ježíšovu lásku až na smrt a na život věčný. /3 70 statečných lidí, většinou důchodkyň, týden promýšlelo, jak to je s naším strachem. Přednášel Prof. Jan Sokol, Prof. Martin Putna, psychiatři MUDr. Radkin Honzák a MUDr. Prokop Remeš, Doc. Ludmila Muchová, poslední přenášku jsem měl já. /4 Učitel pozná žáka, kterého předmět baví… Farář pozná, kterého člověka bohoslužba a slovo Boží zajímá. Přednášku nelze zaplatit, stojí za ní velká práce. Nedělní vyučování Božího slova mě stojí mnoho hodin. Mrzí mě, když někdo nemá zájem; víc než kvůli mně (někdo řekne: „Čert aby vzal život faráře“), kvůli Ježíši. (Ukřižovali jej lidé, pokládající se za zbožné. Nedali na jeho slova. Podobná likvidace se stále opakuje ze stejných příčin, nedáme na Ježíšova slova.) V prvních letech Manželských setkání jsme pozvali do farnosti několik přednášejících párů. Pak jsme od toho upustili. Lidé přišli na přednášku, nadšeně zatleskali – ale už nepracovali ve skupince nad odpřednášeným tématem. Škoda námahy přednášejících. Ježíš byl chytrý a moudrý. Zástupu vyprávěl podobenství. Těm, kteří se přišli zeptat, že podobenství nerozumí, rád podal výklad. S nepracovitými se nezdržoval. Každý svého štěstí strůjcem. /5 V Písmu máme 4 zprávy o Večeři Páně (dříve se říkalo „proměňovací slova“), které se od sebe poněkud liší. Která je ta správná? Nejsprávnější? Němci mají 90 eucharistických modliteb. Potěšilo mě, že vloni Řím uznal jednu starou eucharistickou modlitbu, kde „proměňovací slova“ vůbec nejsou. Jde totiž o úmysl slavení. K čemu přesné vyslovení slov, když lidé nevědí, že Ježíšovi jde o naše sjednocení (s Ježíšem a bratřími). Večeře Páně je oslavou a děkováním Otci, ale to nastává právě a jen tehdy, když na sjednocení přistoupíme, když po něm toužíme a děláme to, čeho je ke sjednocení, z naší stany třeba. Vytvoříme-li ke sjednocení potřebné podmínky – pak nastane ten zázrak. Pak teprve může nastat zázrak. /6 „Nejste moji zaměstnanci, jste přátelé, dal jsem vám poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Srv. J 15:15) „Poznat“ je víc než „říci“. Opět vzpomeňme na školu. Nestačí, co učitel řekne, ale čemu student porozumí, pochopí a osvojí si. Biblicky „poznat“ dokonce navíc znamená „ochutnat“ dobro nebo zlo.
Posted on: Mon, 29 Jul 2013 06:52:19 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015