Proč ze Sýrie odjel generál Habíb? Tereza Spencerová Zpráva OSN podle očekávání konstatovala, že byl u Damašku použit sarin, pachatele ale neurčila, Saúdská Arábie prý do džihádu do Sýrie vyslala přes 1200 odsouzenců k smrti, a podle OSN největší zločiny v Sýrii páchají právě džihádisté, a lehká spekulace na závěr… Obamova administrativa má za to, že zpráva OSN o chemickém masakru v Ghútu z 21. srpna „bez pochyb“ ukazuje, že viníkem je Asadův režim, což je mantra, kterou Bílý dům opakuje už týdny. Šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov zase zopakoval, že chemický útok byl „provokace“ rebelů, aby zatáhli USA do války, zatímco ministryně zahraničí EU Catherine Ashtonová se vyslovila pro co nejrychlejší potrestání pachatelů, aniž by kohokoli jmenovala. Sama zpráva OSN se přitom zcela otevřeně zřekla snahy ukázat na nějakého pachatele prstem, a tak se mohou Asadův režim s rebely z útoku vzájemně obviňovat dál. Zpráva přitom jen konstatuje očekávané, tedy že u Damašku byl použit sarin, že náboje, možná původní, možná upravené, s otravnou látkou byly vystřeleny ze severovýchodu Ghútu, což znamená, že mířily do oblasti bojů, na damašské předměstí Arbín, které ovládali z valné části rebelové. Předpokládá se, že byly odpáleny z nějakého typu starého sovětského raketometu BM 14, kterých Sýrie v 60. letech minulého století nakoupila kvanta. O ničem příliš nevypovídá ani potvrzení sarinu, protože vláda se jeho arzenálem netají a rebelové se naopak na videích chlubí, že ho umějí vyrobit taky (a třeba turecká prokuratura šestici syrských džihádistů v uplynulých dnech právě ze získávání potřebných chemikálií usvědčila). Používání chemických zbraní je zakázáno ženevským protokolem z roku 1925, nicméně ve skutečnosti je jejich nasazení jen jedním z možná stovek válečných zločinů, k nimž v Sýrii během dvou a půl roku konfliktu dochází. Souběžná zpráva Komise OSN pro lidská práva v Sýrii konstatuje, že vyšetřuje přinejmenším 14 „potenciálních“ chemických útoků. Předseda komise Paulo Pinheiro k nim ale odmítl uvést jakékoli podrobnosti. OSN sice nikoho nejmenuje, ale konstatuje, že ty „nejhorší zločiny“ páchají v Sýrii zahraniční islamisté a že se alespoň částečně sekulární Svobodná syrská armáda (FSA) prý snaží, aby její bojovníci alespoň částečně dodržovali mezinárodní válečné právo (a nedopouštěli se kanibalismu). Mezi oběma, početně takřka rovnocennými složkami se přitom střety už mění v otevřený konflikt, byť při ofenzívách proti vládním vojskům obě strany často spolupracují a FSA předává kajdistům i zbraně, které dostává ze Západu. Agentura AFP v této souvislosti cituje nejmenovaného syrského bezpečnostního činitele, který poukazuje na to, že Západ mluví o údajném masakru, jehož se vládní jednotky měly dopustit v květnu v oblasti Tartúsu, ale mlčí o masakrech spáchaných teroristy v tuctu vesnic na začátku srpna v oblasti Latakie. „Bylo tam nejméně tisíc mrtvých, mužům podřízli hrdla, ženy nutili chodit nahé po ulicích, kuchali břicha těhotných žen, ale to samozřejmě organizace lidských práv nebo novináře nezajímá,“ prohlásil. Asyrská tisková agentura AINA mezitím tvrdí, že Saúdská Arábie, hlavní sponzor džihádistů v Sýrii, vyslala do země na 1239 trestanců z cel smrti, aby podepřeli řady rebelů. Všichni v Saúdské Arábii čekali na stětí mečem za různé zločiny, nicméně za cestu do Sýrie jim byl trest zrušen a jejich rodiny dostaly zaplaceno. Nejmenovaný irácký poslanec tuto saúdskou praxi potvrdil, nicméně dodal, že s tím Rijád skončil, jakmile Rusko pohrozilo, že celou věc předloží v Radě bezpečnosti OSN. Pomoci rebelům chce rovněž Barack Obama, který zrušil část zákona federálního zákona zakazujícího dodávky zbraní a peněz teroristům, aby mohl rebelům do Sýrie poslat protichemické pomůcky, což ovšem ze všeho nejvíc připomíná jen propagandistické gesto. Zároveň s tím USA, Francie a Británie zkoušejí v Radě bezpečnosti OSN prosadit rezoluci, která by – oproti dohodě mezi Ruskem a USA – urychlila nejen proces předávání chemického arzenálu, ale počítala by i s vojenskou reakcí pro případ, že by Asad dohodu porušil. Rusko to podle očekávání odmítá… Nicméně, ponecháme-li stranou pokračující silácká slova a soustředíme-li se jen na činy, nabízí se vcelku zajímavý obrázek. Al Monitor totiž naznačuje, že chemický masakr z 21. srpna přišel „jako na zavolanou“ a posloužil USA a Rusku jako příležitost uzavřít dohodu o mírovém řešení syrského konfliktu. Portál vysvětluje, že USA se už nejméně dva roky snaží dojít k řešení, které byl „začalo s prezidentem Asadem a skončilo by už bez něj“, čemuž se v Bílém domě říká „jemenské řešení“. V Jemenu byl sesazen dlouhodobý diktátor Alí Sálih a Jemenci si následně ve volbách „svobodně“ vybrali z jediného kandidáta, jímž byl konkrétně Sálihův dlouholetý viceprezident generál Hádží. Zkrátka, změna režimu, vlk se nažral a režim zůstal celý. V syrském případě by to podle USA představovalo pomalý, ale pokojný proces, který by ovšem zabránil Sýrii stát se znovu významným regionálním hráčem, při současné postupné výměně syrských vládnoucích elit. Moskva prý takový pohled nikdy zcela neodmítala, chtěla ale, aby v celém procesu i nové vládě hrála roli syrská armáda, tamní menšiny (ve snaze předejít sunnitským masakrům ostatních náboženských komunit) a aby pro takovou dohodu vznikla vhodná příležitost. Armáda má podle Moskvy zůstat u moci, aby se předešlo zopakování katastrof v Iráku a Libyi, alávité měli zůstat páteří, o niž se opírá armáda i stát, a to vše se mělo stát „přirozeným“ vývojem, nikoli v důsledku (například) zahraniční vojenské intervence. Výsledkem by byl mechanismus řešení, který by uchoval podstatu režimu beze změny jeho regionálního a mezinárodního postavení. A pak se altv Ghútu odehrál chemický útok, který sice ve svém důsledku Asadův režim nesvrhl, ale donutil ho plně se poddat do područí Moskvy… A za této situace nabírá na významu (oficiálním Damaškem popřená) zpráva, podle níž ze Sýrie začátkem září odjel jeden z nejvýznamnějších penzionovaných vysokých důstojníků, generál Alí Habíb. V letech 2004 až 2009 byl velitelem generálního štábu syrské armády a poté až do srpna 2011, tedy do rozpuku ozbrojeného povstání, zastával post ministra obrany. Generál Habíb je o to významnější, že je původem alávita, stejně jako Bašár Asad, a Američané a Saúdové ho dobře znají z dob, kdy velel syrským jednotkám po boku NATO při osvobozování Kuvajtu od irácké okupace v roce 1990. Velitel tehdejších saúdských vojsk Chálid bin Sultán ho velmi chválil ve svých pamětech. A než nyní údajně odjel ze Sýrie, bydlel na okraji Damašku, v komplexu Burdžiját, v němž žili rovněž ruští vojenští experti. Generál Habíb podle všeho zosobňuje vše, co by si Rusové přáli. Je Syřan, voják a vysoké funkce v armádě zastával před plným propuknutím války, což znamená, že se s ním nevážou žádné případné válečné zločiny. Tytéž požadavky nesplňoval zatím nikdo z exilové nebo domácí opozice, jejíž členy navíc provází pověst nezměrné zkorumpovanosti. A co víc, Habíb je „syn režimu“ a jako takový by byl přijatelný pro všechny strany nynějšího „syrského řešení“. Tuto teorii navíc podporují zvěsti, že Habíb odjel ze Sýrie (původně do Turecka, ale kde je nyní, není známo) po dohodě s Moskvou, přičemž tak učinil bez agresivních protivládních prohlášení nebo pohrůžek převratem… Zkrátka, otázka zní: Začal snad už v Sýrii proces „jemenského řešení“? Možná ano, protože Obama už mluví o tom, že „syrský model“ řešení situace by mohl posloužit i řešení sporů mezi USA a Íránem. Podotkl přitom, že íránský „jaderný potenciál“ je mnohem větší problém, než jsou syrské chemické zbraně, a vůbec poprvé veřejně připustil, že si s íránským prezidentem „vyměnil dopisy“, aniž by ovšem prozradil, co je jejich obsahem. Podle německého Der Spiegel je ale nový íránský prezident Hasan Róhání připraven Západu nabídnout, že nechá uzavřít závod na obohacování uranu ve Fordó výměnou za zrušení sankcí proti Teheránu. (Sankce mimochodem nyní „umlčely“ i předáka íránské opozice Mahdího Karrubího, který měl web na justhost, a ten nyní podle nařízení americké vlády zrušil své služby v Íránu). Uzavření provozu by podle všeho nebylo pro Írán větším problémem, protože beztak oznámil snížení zásob uranu obohaceného na 20 procent – nejvíce ho měl 240 kilogramů, nyní chce toto množství snížit na polovinu. Fordó je vedle Natanzu druhým íránským zařízením na obohacování uranu a Západ jeho existenci ostře kritizuje, nejspíš hlavně proto, že se nachází hluboko pod zemí a nejde tak snadno rozbombardovat. Izrael podle všeho bude navrhovanou výměnu odsuzovat, hlavně proto, že znovu marginalizuje argumenty pro případný izraelský útok. A už jen stručně: Na 4,5 milionu školáků a studentů zahájilo v Sýrii nový školní rok. XXX Armáda znovu ovládla oblast dálnice u damašského mezinárodního letiště. XXX Turecko sestřelilo syrský, nejspíš armádní vrtulník, pět kilometrů uvnitř tureckého území. Stroj spadl na syrské území. Po vyrabování Kaddáfího zbrojních arzenálů, které šíří smrt v půlce Afriky a Blízkého východu, Libye nakoupí 20 tisíc pušek v Turecku. Benghází ohrožují bomby v automobilech. Dohoda se stávkujícími zaměstnanci rafinerií se nezdařila, ropa dál (skoro) neteče. Bahrajnská policie běžně vězní a mučí děti. Egypt bude kompenzovat ruským cestovkám prázdná místa v letadlech, aby nalákal turisty zpět do letovisek u Rudého moře. XXX Egyptská armáda „dobyla“ zpět město Dalga, které krátce po vojenském puči z počátku července obsadili stoupenci svrženého prezidenta Mursího. Minule jsem se zmínila o tom, že John McCain chce v ruské Pravdě otisknout odpověď na Putinův komentář v New York Times. Ukázalo se, že se stala chybka – namísto redakce deníku, který stále patří komunistické straně, McCainovi lidé omylem kontaktovali internetovou Pravda.ru, kterou si před lety založili odpadlíci ze „originální“ Pravdy, a tak McCainův zamýšlený efekt jaksi vyprchává… Tož tak. Literární noviny
Posted on: Tue, 17 Sep 2013 18:43:53 +0000
Trending Topics
Recently Viewed Topics
© 2015